Bláznivá rodinná kronika: Výlet do Welwyn Garden City

Welwyn Garden City je město zhruba 30km severně nad Londýnem a bydlí v něm Jana, Pavel a jejich syn Frank-Paul Rožánek. A protože jsme o víkendu neměli nic extra na práci, bylo krásné počasí, domluvili jsme se s Janem Marešem, že tam společně vyrazíme. Sešli jsme se na nádraží v Hatfieldu, kousek pod Welwyn GC. Johny měl menší nehodu, vystoupil omylem už v St. Albans :), ale počkali jsme na něj - přijel dalším busem. Dokonce se k nám připojil ještě Pavel Maňas, který v tu dobu právě pobýval u Jany a Pavla, a vyrazili jsme pěšky směr severní pól.
Naplánoval jsem trasu nádherným prostředím Tudorovského parku, za Hatfieldským zámkem. Škoda, že jsme až na místě zjistili, že park se staletou alejí není průchozí a vstupné do něj je 10liber. No, tak jsme šli do Welwynu po cyklostezce - podél silnice. Naštěstí vyšlo počasí, takže jsme s rudými tvářemi a spáleným krkem po hodinové procházce dorazili k cíli. Pavel nás zavedl až do domečku k Rožánkům, kde už nás přivítala paní domu, toho času v požehnaném šestiměsíčním stavu. Pán domu právě stavěl zahradní domek a nejmladší člen rodiny spal.

U tety Jany

Čekáme na štamprlu, vzadu strejda Johny

Na trávě, Mariana testuje odpružení,
uplně vpravo vše bedlivě sleduje strejda Pavel M.

Rožánci si koupili krásný malý domeček se zahrádkou a bylo nám u nich moc dobře. Dostali jsme na přivítanou po štamprli, povykládali jsme si, vyměnili plenky a vyrazili na oběd do restaurace. Welwyn Garden City znamená Zahradní město Welwyn. Je to takový pokus architektů ze začátku minulého století. Uprostřed polí postavili město plné zahrad, alejí a parků. Výsledek je opravdu zajímavý, všude je spousta zeleně a života, ale bohužel, jak už to tak bývá, když se něco přirozeného plánuje moc uměle, ne vždy všechno klapne do puntíku. Takže se při tom plánování trochu zapomnělo na hospody, občerstvení a jiná místa sociálního kontaktu, tudíž jsme byli nuceni do nejbližší hospody jít asi 15 minut - což vlastně nakonec není vůbec špatné. V Americe jsou prý někde hospody tak daleko, že se do nich musí jezdit autem :)
Pub byl příjemný, dřevěný, útulný a nový, hezky se nám tam sedělo a povídalo. Probrali jsme vše od zaměstnání a mateřské v UK až po politickou situaci v ČR a mistrovské tituly Plzně. Protože Mariance momentálně rostou zuby rychlostí blesku, měla ten den bohužel mírně zvýšenou teplotu, tak jsme to moc nenatahovali a zavčasu jsme se vydali zpět na cestu domů. Náhoda tomu chtěla - krásně nám vyšlo spojení vlakem a busem - a za hodinku jsme byli doma.

Na obědě s Johnym

V úterý se do práce vrátil kolega Craig a vítězoslavně nám otevřel balení sušenek, které nám přivezl ze své dovolené. Byl s manželkou na víkend v Praze, než odcestoval, tak se mě ptal kam zajít a jaké pivo určitě nevynechat. Díky známým pražákům jsem mu předal seznam všech vyhlášených podniků ₊ telefonní čísla pro případ nouze a o víc se nemusel starat (díky Adame a Jarku, U Pinkasů to prej bylo super :). Jen škoda, že mu celý víkend propršelo a zavřeli mu Karlův most. No, ale zpátky k českým sušenkám: všem moc chutnaly, ale když jsem viděl, co to vlastně Craig přivezl, musel jsem to vyfotit - posuďte sami...