neděle 28. dubna 2013

Jaro na zahrádce a náš všední život

Jelikož se obsah tohoto blogu začal poslední dobou zabývat jenom naší dcerou, haha - čím jiným, přistupuji k radikálnímu kroku a měním jeho jméno :)

Táááákže, co jsme za minulý týden zažili? :)
Hráli jsme si na doma na zemi s mamkú

Hráli jsme si na zahrádc se Skye


Skye je hodná fenka a dostala kostičku


Houpali jsme se na houpačce

Frankie vůbec nebylo zima a přišla za náma jen v pyžamu...

... a natrhala nám daffodils - narcisky

Potom jsme si lehli do trávy a pozorovali místní faunu a flóru.

Ochutnávali jsme místní flóru.

Prostě jsme si lebedili...

Mariana dostala novou postel a užívá si to :)

Skrz šprušle mám dokonalý přehled o dění v celém bytě :)

Vydali jsme se do Trent parku...

na nedělní vycházku.
Bylo tam jezírko se spadlým stromem ...

... a vlezl tam pes , aby se trochu osvěžil.


Po vycházce jsme zašli do Wetherspoonu na sváču - mají tam super zrcadla :)

Co je to, Mari?

Nosím punčocháče.

Je sobota, tak dáme vanu :D

Neposlušné vlasy po koupeli ...

Hlavně, že je pohoda :)

Jo a ještě přidávám jedno foto zcela dokumentární - Co mě čeká, když jedu z práce domů a vystoupím z metra na povrch zemský - dvě krásný ženský! :)


úterý 23. dubna 2013

3. dubnový týden

Kdo ještě neviděl Mariánčino krásné bodíčko s nápisem 100% Moravák, tak tady je

Ták su dlúhá

kuk

Taky jsme holčičce pořídili novou postýlku. Nutno dodat, že se jí v ní krásně spinká a že když se zamotá až po čelo do dečky a otočí se na levý boček, tak zaručeně usne :) je nám líto, že tuto scénu nemůžeme kvuli špatnému světlu zaznamenat, protože to opravdu stojí za to :)



Minulé pondělí jsme v knihovně poprvé potkaly maminku s holčičkou, která má naušničky, proto jsme na nic nečekaly a okamžitě jsme si vyptaly kontakt na osvědčené zlatnictví, kde by mohli Marince pichnout ouška. Naštěstí jde o jednu ze zdejších malých prodejen, tak jsme tam hned vyrazily a poptaly se. Bylo nám řečeno, že můžeme přijít kdykoliv, jen musíme předem zavolat.
Pamatuji si, že když si nechávala pichat naušničky Viktorka v Kyjově, tak byla na nějakém asi měsíc dlouhém pořadníku :) to v Anglii neplatí, tady maminky nechávají dcerám uši nepropíchnuté až do dospělosti, a potom se už rozhodují holky sami, jestli naušnice jo, nebo ne. Tento přístup sice má něco do sebe, ale já bych si v dospělosti už naušnice nedala, byla bych trochu líná a trochu srab, proto jsem ráda, že už je mám a rozhodla jsem se je dopřát i Mariance :)

Ve čtvrtek jsme ještě vyrazily s tetou Janou a Frankem Paulem do Trent parku, kde jsme shlédly slepice, kohúta, husy, kozy, ovce, no prostě farma menší jak v Mikulově se vstupným £3 :)




A v pátek 19.4.2013 už hurá do zlatnictví. Měla jsme trochu obavy, ale jak jsme tam přišly, holčička ožila, úsměv od ucha k uchu a kochala se šperkama. Ani nepostřehla, že s paní klenotnicí máme debatu o tom, kde je nejvhodnější místo na dírku v uchu a že jí vybíráme první naušničky :) Když přišlo na věc, všechno proběhlo ráz na ráz. Mary myslím víc vadilo, že jí držím hlavu, než samotné pichnutí. Plakala jen pár vteřin, pak se zadívala na nějaké zlato a bylo po všem :) Dala jsem ji do kočárku a do minuty spinkala. O víkendu jsme dírky omývali speciálním roztokem, ale asi to nebylo vůbec třeba, neměla to červené, ani neplakala, když jsme jí naušničky otáčeli (aby nezarostly) prostě pohoda, jako by se nic nestalo.


Dnes vám ukážu jazyk...

.... a letadló...

Chcete vidět naušnice?

Neukážu :)

Tak tedy dobrá, tady jsou

středa 17. dubna 2013

Krásný dubnový víkend

Druhý dubnový víkend (13.4.2013) na nás konečně po dlouhé zimě zasvítilo sluníčko, což nám zlepšilo náladu, a tak jsme měli chuť si zazpívat. Nejprve však bylo třeba seznámit se s hudebními nástroji, které schovává naše nová hudební skříňka, aby jsme se mohli k tomu zpěvu pěkně doprovodit :)


Potom nás napadlo, že už by Marinka mohla mít velký hlad, a tak jsme jí přichystali první mrkvičku.
Internet i zkušené krmičky nám tvrdili, že na poprvé dítě nesní víc než 3 lžičky... hahaha :)


To by bylo na jeden den až až aktivit, vycházku do parku a sběr květin jsme si proto nechali na neděli.



Zahradu jsme zkontrolovali v pondělí


A v úterý (16.4.2013)  teta Emma snesla sporťák z půdy! Je úplně parádní a Mariánka si v něm krásně hoví. No posuďte sami:







Velká cesta


Jak už bylo zmíněno, s Marinkou jsme v březnu cestovali domů sami. Strávily jsme v Ratíškovicích krásných 14 dní, které utekly jako voda, což bylo smutné. Přesto jsme byly i trochu rády, protože to znamenalo, že už jsme byli zase všichni pohromadě jako rodina. Jirka si pro nás přiletěl a jako princ si nás odvezl zpět do svého království :)

A tady jen pár zdokumentovaných okamžiků, kterými jsme denně tatínka z Čech zásobovaly.

Letěly jsme na lehko :)  

Letiště je sranda





A pak jsme jen chodily po návštěvách


















Výprava do Mikulova

Prochajda na "Amfík" v Mikulově




Vychajda
Čtvrthodinka








Kotásci
Tatínék!
To je pohybu 
Ještě kontrola na letišti, jestli naše letadlo opravdu odletí
A ono ani nepřiletělo
Přijela záchrana :)
 Něco jsme vyfotit bohužel nestihly :(

Nutno ještě podotknout, že 5.3.2013 se v Raťkách Marinka poprvé cíleně sama překulila a od té doby jí to jde jak nic, a také že 9.3.2013 tamtéž vykukl Marince druhý zub! (první se objevil 28.2.2013 těsně před odletem)