Další stránka v naší rodinné digitální kronice se věnuje parádění, fintění a oblékání. Jak již bylo řečena v našem minulém příspěvku, teta Martina Petrů nás na dálku vybavila svůdnými dívčími módními doplňky, tak jsme je museli dnes všechny vyzkoušet.
A před tradiční obědovou vycházkou do parku jsme nezapomněli vyměnit plenku a obléct nový out-fit.
Přišel jsem dnes večer z práce a doma mě čekaly dvě nejkrásnější holky na světě - Lenka a Mariánka. Mariánka spala v košíku, Lenka právě večeřela. Dal jsem si taky něco na zub a po jídle jsme rozbalili přáníčko, které Mariánka dostala od kolegyň a kolegů v práci. Vlastně jsme dostali spoustu různých přáníček od různých lidí :) Teta Martina dokonce poslala ručně háčkované botičky a čepičky - pošleme fotku, hned jak si to všechno vyzkoušíme. Děkujeméééé!!!
Přáníčka
Mariánka se za chvilku probudila a mamka jí dala hezky najíst - a jak tak spolu pily, tak Lenka řekla, že dnes koupila víno a že bysme to měli okoštovat. Tak jsme pili všichni tři :)
Teď už Lenka Mariánku masíruje mandlovým olejíčkem a posloucháme reggae - zdá se, že se to všem líbí, nikdo nepláče :)
Včera, tj. v pondělí 15. října jsem měl ještě volno, protože jsme měli domluvenou schůzku na Register Office v Enfieldu - jeli jsme vyřídit rodný list. Naložili jsme holčičku do kočáru, nasedli do autobusu a jeli až do Enfieldu. V úřední budově jsme se představili na recepci a za chvilku už si nás volal paní z jedné kanceláře k sobě. Mariana se zrovna probudila a krásně začala zpívat, ale za chvilku zase usnula, tak jsme mohli s paní úřednicí klidně všechno pořešit. Když jsme jí předali svoje občanky, zjistila, že jsme z České republiky, ale pak s úsměvem dodala, že anglické systémy jsou na všechno připraveny - takže pokud se chceme vrátit do ČR a bez problémů nechat uznat rodný list, je třeba tam všechno vyplnit přesně - hezky česky. To ještě netušila, jaký boj zažije s našimi jmény :) Lenka Foltýnová má ve jménu jenom dva znaky s diakritikou, to ještě šlo - paní měla nachystanou speciální tabulku se všema možnýma i nemožnýma variacema znaků, a z té si ty písmenka kopíroavala a vkládala do formuláře. Pak jsem přišel na řadu já, museli jsme paní ukazovat v tabulce, který znak má vybrat a kam vložit. Neméně nadšená byla z Mariany Kováříkové, ale už to šlo rychle a z chvilu jsme měli všechno hotovo. Paní úřednice se smála, že dneska už si dá asi pauzu a snad už nikdo z Československa nepřijde :) Taky se divila, že jsme dnes první pár, který přišel registrovat mimiko a přiznal, že žije pohromadě :( Tak jsme se rozloučili a vydali se na cestu domů. Ještě jsme se prošli parkem, nakoupili jídlo a doubledecker nás dovezl až k Ye Olde Cherry Tree.
Procházka čtvrtí Enfield
Rodný lísteček
Doma jsme si navařili, napapali se, po obědě jsme si všichni na chviličku lehnuli na postel - a hele, vzbudil nás až Mariánčino volání okolo třetí hodiny odpolední: "Vstávat, ospalci, já už mám zase hlad a taky chcu poslouchat hudbu, tančit a vyměnit plenku!"
