Jamie's

Jelikož je v naší rodině 22. únor slaven jako významný den, ani letos jsme na počest tohoto svátku neopomněli uspořádat oslavu. Ale trošku v jiném duchu než obvykle. Včera jsme se totiž vypravili do restaurace k Jamie Oliverovi, což je taková britská televizní kulinářská hvězda (to víme z doslechu, televizi nemáme :) ). Tak jsme si řekli, že zkusíme, jak ten klučík teda vaří. No, jak jsme později zjistili, není možné, aby sám Jamie osobně vařil každý den ve všech jeho 16ti restauracích rozesetých po celém britském ostrově, ale prý už na to má vycvičené lidi, říká se jim kuchaři, kteří tam podle jeho receptů vaří lahůdky lidem jako jsme my. Tak jdeme na to.
Vybrali jsme si italskou restauraci na Angel (pro pražáky, je to zastávku metra, něco jako váš Anděl), nebo spíš si resaurace vybrala nás, protože tam bylo jediné volné místo k rezervaci ze 4 londýnských Oliverových podniků hladové laické veřejnosti dostupných. Restaurace na nás působila trochu studeným dojmem, samé sklo a železo, plechové židle a stoly. Ještě, že nás u vchodu přivítali vřelým úsměvem :D a dovedli nás ke slunnému místu u okna.
Posadili jsme se, poručili jsme si, odskočili si na toaletu zkontrolovat sanitární vybavení a přítomnost přebalovacího pultu, ale to už byl na stole předkrm a nápoje. Dcera ještě spala v kočárku, tak jsme si se ženou v klidu vychutnali barjaké ty blbinky a jednohubky co tam byly všelijak naskládané a naaranžované, ani nevím co to všecko bylo, jenom si pamatuju, že jak jsme dojedli, tak ten poslední kus co vypadal jak maličký oharek mě nechutnal, tak jsem se zeptal číšnice, cože to bylo a prý to bylo capari. Proč ne, budeme jim to věřit. "Třeba tomu příště ještě dám šanci", jak by řekl náš přítel Johny.
Když přinesli na stůl hlavní chod - nebudu radši rozepisovat, co to bylo, protože ty domácí špagety byly moc dobré a Lenčin králík na smetaně s těstovinami byl ještě lepší, a nechtěl bych tady šířit falešné mínění, že se chvástáme, jen proto aby nám naši čtenáři záviděli - tak to už ta úžasná vůně doputovala až k čichovým buňkám naší dcery do té doby snící svůj sladký sen v kočárku. Kočárek se začal prudce otřásat a ozývalo se z něj zoufalé: "Mňam, mňam!" Naštěstí Lenka prozřetelně objednala i dětskou porci těstovinek s bio rajčátkovou omáčkou, takže i Mariana mohla dopřát svým chuťovým pohárkům trochu té italské rozkoše. Jaké bylo ale naše rozčarování, když první sousto vyplivla. A druhé ani nedala do pusy. Na třetí už se ani nepodívala. Moje špagety též nefungovaly. Z Lenčiny porce spořádala jen trochu králíka. To jsme opravdu nečekali. Naštěstí je Lenka zkušená skautka, proto u sebe vždy nosí banán. Tím jsme Marianu na několik minut zasytili a vydali se na cestu k domovu.
Bohužel, musíme konstatovat, že Jamie není nejlepší kuchař. Alespoň ne pro naši dceru - ji dnes nenasytil. No, aspoň, že měl dobrý jablečný mošt, ten pravda chutnal. A přebalovací pult taky nebyl nejhorší, ale byl plechový a studil :)

Foto-dokumentace:

Jako hračka dobré, ale k jídlu to není

Uplatí mně moštem

Mamka tam má citrón!

Sním ho

A potom jsme si udělali romantickou procházku kolem Regent's Canal,
kde plavali samí divní vodní ptáci

První jarní

Protože je dnes významný den, vydáváme se s celou rodinou do města, abychom pořádně oslavili že, je tu s námi naše maminka Lenka a též přitom poznali dosud neznámá zákoutí Londýna. Tudíž dnes nebudeme po celý den online, tak pro naše rodiny chtivé novinek a též pravidelné čtenáře nabízíme alespoň pár aktuálních obrázků z našeho všedního života.

Jaro už se do naší zahrady dere všemi skulinami a škvírami, obdivujeme sněženky a prvosenky, čmácháme sa ve vodě a dupeme v kalužích.

Objev roku - sněženky.

Nezbytný módní doplněk moderní ženy - palica.

Marianina první fotka.

Malé a velké květinky.

Máme novou motorku, svezeme každého!

Nakrmíme hladové ptactvo.

Nekrm ty holuby, bude jich moc!

V altánku u vody.

V zábradlí se slunce zrcadlí.

Doma řádíme s balónkama, rajtujeme na motokole, jíme banány a jíme vlastně i všechno ostatní. 

Valentýnské radování s balónkama.

Opička má nejradši banány.

A mamka má nejradši opičku.

Dnešní příprava na snídani.

Už to do mě padá.

No comment.

Po snídani ještě dávka hudby.

Je třeba se pekelně soustřediti.

Veselý týden

Druhý únorový týden nám přinesl spoustu překvapení. Kromě zákeřného střevního bacila, který krátce paralyzoval naši tříčlennou tlupu a naordinoval nám přísnou dietu, nás dostihly i změny v dlouhodobém plánování naší budoucnosti.

To bylo tak... V sobotu 8. února jsme si udělali konzumní výlet do Ikea, abychom vybrali postel do nového bydlení, kvůli kterému jsme již úspěšně podstoupili kreditní kontrolu, reference od zaměstnavatelů i současných landlordů (česky asi pronajímatelů nemovitostí?). OK, dokonce jsme i radostně složili zálohu a těšili na stěhování, domluvené na 15. února. Vybrali jsme postel s nebesy a vydali se na zasloužený oběd. Dětské menu, dětský koutek, všude spousta rodin s děckama. Ráj ratolestí :) Mariana byla jako utržená z řetězu, řádila tam snad hodinu. Spokojené dítko = šťastní rodičové :) Tak to šlo až do večera, kdy začala fňukat a bylo nemožné ji uspat. Ale nakonec se povedlo.
Nicméně! V noci, okolo druhé, už jsme okolo ní poskakovali jak joja, protože to z ní letělo proudem - asi olízla v úžasném dětském koutku nějakou střevní potvoru, kterýma se to tady poslední dobou jenom hemží. A nejenom tady, pokud máme přesné zprávy z Ratíškovic :) Naštěstí naše suchozemské dítě miluje vodu, takže noční vana jí vůbec nevadila, což se nedá říci o mě a o Lence, my dáváme v noci přednost spaní. Nedělní oběd se nesl v duchu rýže a dušené mrkve, bytem se nesla intenzivní vůně desinfekčního prostředku a i těhotným ženám bylo výjimečně povoleno požívat 10ml poctivé pálenky každých pět hodin - čistě kvůli prevenci. To normálně pomáhá. Tentokrát to nepomohlo. V neděli padla Lenka, v úterý já. Mariana bojovala ještě celý týden. Tím toto odpudivé téma ukončím, neboť to není nic příjemného, proč jsem to sem vlastně psal? Vždyť to znáte sami :)

V úterý ráno mi volala agentura, přes kterou dělám pro Pearsons, že náš projekt má problémy s rozpočtem a Pearsons proto odstupuje od smlouvy. Ha, překvapení! Ve smlouvě je uvedena 14ti denní výpovědní lhůta, takže můj poslední den bude 25. února. Po krátkém, ale intenzivním  přemýšlení, promýšlení a dumání co by kdyby, a na co vlastně čekáme a co vlastně chceme, docházíme s Lenkou v úterý večer zpět k starému moudru, že všude dobře, doma nejlépe. Od plánovaného stěhování tím pádem ustupujeme a volíme stěhování neplánované :) Zpět do východní Evropy! Hrrr na ně!

Právě teď, když píšu tyto řádky, Lenka sedí naproti mě a domlouvá odvoz našich dvou loďáků, postýlky, židličky a krabic s oblečením směrem Londýn->Ratíškovice. Takže když vše půjde hladce, vyšlahá vás všechny Mariana už tyto Velikonoce a dáme si společně po pohárku.
Mimochodem, nemáte někdo zájem o ubytávaní v Londýně? 1+nic, zahrada se psem, vhodné pro pár, volné cca od dubna. Co vy na to? :D