Bláznivá rodinná kronika: Jamie's

Jelikož je v naší rodině 22. únor slaven jako významný den, ani letos jsme na počest tohoto svátku neopomněli uspořádat oslavu. Ale trošku v jiném duchu než obvykle. Včera jsme se totiž vypravili do restaurace k Jamie Oliverovi, což je taková britská televizní kulinářská hvězda (to víme z doslechu, televizi nemáme :) ). Tak jsme si řekli, že zkusíme, jak ten klučík teda vaří. No, jak jsme později zjistili, není možné, aby sám Jamie osobně vařil každý den ve všech jeho 16ti restauracích rozesetých po celém britském ostrově, ale prý už na to má vycvičené lidi, říká se jim kuchaři, kteří tam podle jeho receptů vaří lahůdky lidem jako jsme my. Tak jdeme na to.
Vybrali jsme si italskou restauraci na Angel (pro pražáky, je to zastávku metra, něco jako váš Anděl), nebo spíš si resaurace vybrala nás, protože tam bylo jediné volné místo k rezervaci ze 4 londýnských Oliverových podniků hladové laické veřejnosti dostupných. Restaurace na nás působila trochu studeným dojmem, samé sklo a železo, plechové židle a stoly. Ještě, že nás u vchodu přivítali vřelým úsměvem :D a dovedli nás ke slunnému místu u okna.
Posadili jsme se, poručili jsme si, odskočili si na toaletu zkontrolovat sanitární vybavení a přítomnost přebalovacího pultu, ale to už byl na stole předkrm a nápoje. Dcera ještě spala v kočárku, tak jsme si se ženou v klidu vychutnali barjaké ty blbinky a jednohubky co tam byly všelijak naskládané a naaranžované, ani nevím co to všecko bylo, jenom si pamatuju, že jak jsme dojedli, tak ten poslední kus co vypadal jak maličký oharek mě nechutnal, tak jsem se zeptal číšnice, cože to bylo a prý to bylo capari. Proč ne, budeme jim to věřit. "Třeba tomu příště ještě dám šanci", jak by řekl náš přítel Johny.
Když přinesli na stůl hlavní chod - nebudu radši rozepisovat, co to bylo, protože ty domácí špagety byly moc dobré a Lenčin králík na smetaně s těstovinami byl ještě lepší, a nechtěl bych tady šířit falešné mínění, že se chvástáme, jen proto aby nám naši čtenáři záviděli - tak to už ta úžasná vůně doputovala až k čichovým buňkám naší dcery do té doby snící svůj sladký sen v kočárku. Kočárek se začal prudce otřásat a ozývalo se z něj zoufalé: "Mňam, mňam!" Naštěstí Lenka prozřetelně objednala i dětskou porci těstovinek s bio rajčátkovou omáčkou, takže i Mariana mohla dopřát svým chuťovým pohárkům trochu té italské rozkoše. Jaké bylo ale naše rozčarování, když první sousto vyplivla. A druhé ani nedala do pusy. Na třetí už se ani nepodívala. Moje špagety též nefungovaly. Z Lenčiny porce spořádala jen trochu králíka. To jsme opravdu nečekali. Naštěstí je Lenka zkušená skautka, proto u sebe vždy nosí banán. Tím jsme Marianu na několik minut zasytili a vydali se na cestu k domovu.
Bohužel, musíme konstatovat, že Jamie není nejlepší kuchař. Alespoň ne pro naši dceru - ji dnes nenasytil. No, aspoň, že měl dobrý jablečný mošt, ten pravda chutnal. A přebalovací pult taky nebyl nejhorší, ale byl plechový a studil :)

Foto-dokumentace: