Tam a zase zpět

Na konci května za námi přijela výprava z dalekých Ratíškovic - babička Ani, Hubáčci a Motlovi. Přijeli velmi dobře vybaveni - pan Jiří Hubáček, jakožto šéf ratiškovských vinařů, nezanedbal přípravu a podařilo se mu do svého zavazadla vměstnat celých 18,5 litru lahodného vína - takový mobilní ratiškovský košt vín. Samozřejmě nechyběl ani katalog z poslední místní výstavy.

Motlovi zase překvapili svatebníma koláčkama. No, večer došlo aj na zpěv svícových ...

 A babi tradičně hostila sekanků od súsedy Mařenky Gajdíkové :) Sekanka byla moc dobrá, takže se bleskurychle snědla, ani jsem to nestačil vyfotit. Tak aspoň fotka jiného mladého masíčka.

No a pro ty co to ještě neviděli, neslyšeli, ale z předchozích řádků už asi tuší, tady je pozvánka na svatbu (verze pro rodiny): http://radujme.se.veselme.se

Tak u nás ratiškovijáci pobyli několik dní a poté co odjeli, jsem si sbalil kufr já, dal jsem holkám "pápá"  a jel jsem na otočku zase já do Ratiškovic. Žádaly si mě 3 důležité události:

1. První svaté přijímání neteře Amálky, které bylo krásným, až mystickým zážitkem uprostřed všeho toho shonu a bláznění. 
   
   
   
   
   
2. Vyřízení pasu na MÚ v Hodoníně, které bylo příjemným překvapením, v porovnání s příhodami, které máme tu čest zažívat na české ambasádě v Londýně.
3. Zpívání u sv. Urbana na Slavíně, kteréžto bylo spíše radostí, než povinností, neb jsem se tam potkal se spoustou dobrých a veselých lidí.

   

   Například jsem tam potkal členy rodiny Kremlovy,
   z jedné čtvrtiny dokonce oblečeni v kroji. Vzadu vpravo nakukuje strejda Jara.

   Kdo chce vědět o této příjemné akci více, nechť navštíví informacemi nabitý web Ženušek z Ratíškovic, který má tu čest býti spravován mou sestrou Danou Mokrou :)

Krom tohoto všeho radování a dovádění jsem samozřejmě besedoval s rodinama, jezdil na kole a v noci spal. Oskoruša na zahrádce pěkně porostla, za 30 roků se můžeme těšit na první sklizeň :)

Roste tak rychle, až se člověku zdá,
že se ten ochranný kamenný kruh okolo scvrkává....