Bonifác

Dnes 31. května 2014 v 17:44, narodil se nám v Kyjovské porodnici syn Bonifác Kovářík, porodní váha 3500g a délka 50cm. Dítě má se čile k světu, maminka je v pořádku a chce co nejdříve domů :)

Je to klučisko jak bučisko:

Jsme doma + další kuriozity

Jelikož už jsme se definitivně přestěhovali ze Spojeného Království jejího veličenstva domů do Země krále Miloše, je na čase přejmenovat i blog. Také adresu jsme změnili, protože nás překvapilo množství cizích lidí, kteří si naši rodinnou kroniku četli. Ne že by nás to tajně nepotěšilo, ale teď už to stejně nikdo číst nebude, protože už bude rychlejší za námi zajít a zeptat se osobně. Nebo sousedů. Nebo v supermarketu u Tomečeny.
Za poslední měsíc se toho v našich jinak nudných životech událo velmi mnoho. Dál musím psát jenom zkratkovitě a v bodech, protože jinak by na to nestačila kapacita internetu. Tak tedy:

• 17. dubna jsem měl leaving drinks s kolegy z DigitasLBi v maličké hospodě na Brick Lane, naštěstí přišli jen tři, takže jsme se tam dali. Dali jsme si pivo a whisky, seděla s nama u stolu kočka.
• 19. dubna jsem přiletěl z Londýna se třemi plnými kufry a brácha mě odvezl domů, kde mě čekaly moje milované ženy, kamarád Koťa a spousta práce.
• Brácha Tom slavil 3. května čtvercových 40 let - hráli jsme kulečník a jedli myší dort.
• Lenka započala devátý měsíc svého druhého těhotenství. Obhlíží okolní porodnice, konzultuje s porodní asistentkou, chystá oblečení pro mimi. Já se modlím.
• Usazujeme se na adrese Zelnice 1212 - stěhujeme nábytek, kupujeme dobytek, testujeme byliny.
• Přelom dubna a května - trávíme celé dny v zahradě, ryjeme, sadíme, zaléváme. Je tam krásně, nabíjí nás to. 
• Lenka navštěvuje v Brně konferenci o aktivním rodičovství.
• Pověsili jsme houpací síť mezi dvě trnky. Čtyřiadvacáteho dubna se nocovalo v síti. 
• Slavili jsme Amálčiny a Šimonovy narozeniny.
• Mariana si celé dopoledne hraje s plošticí ruměnicí.
• Varmužova cimbálová muzika slaví 50 let existence, přestože nejstaršímu členovi je 46! Klobouk dolů.
• Mariana ochutnává písek.
• Taťka si splnil sen - koupil si tři úly.
• Mariana ochutnává hlínu.
• Taťka si splnil sen - objednal si tři včelstva.
• Jezdíme všichni čtyři na kole - máme pro Mari půjčenou sedačku od tety Evy a mimi si jezdí jen tak - v Lence.
• Mariana si zpívá nové songy - Měla babka čtyři jabka a Travička zelená.
• Připravujeme Mari na miminko. Složili jsme Moses basket a zatím v něm spává méďa. Je pravidelně a poctivě kolébán, jak ráno, tak i večer.

Zkrátka, pořád se tu něco děje, asi budu muset začít psát denně, abych všechny ty vzácné okamžiky zachytil alespoň na tento elektronický papír. A až nám bude s Lenkou 100 let (dohromady) a nebude nám sloužit paměť, budeme trávit dlouhé zimní večery četbou ......... Rudého Práva! :D

Fofr víkendo-výlet

Jelikož už to byly více než tři týdny, co holky odjely domů, a mně už tu bylo móóóc smutno, vydal jsem se za nimi na krátkou víkendovou výpravu. Vyrazil jsem po práci ve čtvrtek 27. března večer na letiště Luton, v 21:30 mi letělo letadélko WizzAri do Prahy, tam jsem dorazil v 00:15 místního času a v 3:00 už jsem z Florence ujížděl žlutým autobusem směr Brno. Z Brna jel rychlík v 6:30 až do Hodonína, a tam už mě čekaly moje nejdražší rodinné příslušnice, které pro mne dojely autem. Zašli jsme do hobby marketu, koupili Mariance bezpečnostní ohrádku na schodu a frčeli dom. Tak jsme si sebe krásně užívali celý pátek a sobotu. Měli jsme na minutu nabitý program, že jsem ani neměl čas fotit nějaké fotoreportáže, jenom jednu jezdeckou fotku zde proto dnes prezentuji:

Motorizovaná jednotko, kupředu!

Do Londýna jsem se bohužel musel kvůli práci vrátit už v neděli, hned v pondělí, posilněn rodinnými pouty a nadcházejícími otcovskými povinnostmi, jsem ovšem ukončil stávající smlouvu s firmou LBi a doufám, že už budu s holkama na Velikonoce doma natrvalo :) Bye, bye, vlastně spíš see u soon!

Hřbitovní kvítí

Dnes jsem navštívil krásné místo - hřbitov Highgate, odpočívárna, kde je pohřbena spousta významných osobností, mimo jiné i Karl Marx. Vydal jsem se tam už dopoledne, abych se vyhnul davu turistů, a vyplatilo se, přivítala mě příjemná 'mrtvá' atmosféra.

Park před hřbitovem

A už tu máme první keltské kříže

a další...

Hrob spisovatele Douglase Adamse.
Ty průpisky teda nepůsobí zrovna profi, myslím, že psal hlavně na stroji :)

A tady máme hlavní tahák hřbitova, hrob německého vousáče.

Proletáři všech zemí, spojte se!

Tvůrce komunistického manifestu,
pohřben v srdci kapitalismu.

Andělé všech zemí, spojte se!

Keltská symbolika je stále živá ...

... a na každém druhém náhrobku vzpomínky na děti ...

... nebo na jejich na rodiče.

Reklama místního kameníka.

Dcera Gustava Mahlera, sochařka Anna.

Taková procházka po starém hřbitově je psychologicky přínosná věc -
každý, náhrobek, křížek nebo anděl, člověku připomíná,
že jsme jen smrtelné bytosti a máme to za pár,
tak proč si zbytečně dělat světské starosti? :)

Po náročném dni, odpočinek v blízkém hostinci :D

A na závěr pohled na City z kopečku Highgate.

Loučení

Kostky jsou vrženy a kutálí se dál. Holky se ve středu rozloučily s Obim, Sybil, Frankie, Emmou a Skye, kopečkem Southgate, Londýnem a celým Spojeným Královstvím.

Farewell!

Loučení s rodným domem

Předcházelo tomu velké balení, shánění kartonových krabic, telefonování a domlouvání. Podařilo se nám většinu toho, co máme, naložit do kamionu kamaráda Tomáše "Vrta" Dobeše, který v úterý projížděl z Birminghamu přes Londýn kamsi do Rakouska. V pátek prý bude náš náklad doručen do Ratíškovic, no není to super? Za půlčík gořalky vám žádní stěhováci přes půl Evropy 20 kufrů neodvezou :)

Ve středu 5. března večer Mariana pomohla Lence sbalit věci do kufříku a všichni/všechny tři se odpoledne vydali/vydaly na letiště. Teď už jsou doma a právě mi volaly, aby mi sdělily noviny - Vrt právě přijíždí, jaksi se zrychlil a přijel o den dřív, tak Lenka narychlo shání někoho, kdo mu pomůže vyložit naše saky paky. Naštěstí pomohli sousedi, díky Aleno! :D

No a já to tady ještě nějaký ten týden budu uzavírat, rušit smlouvy, rozprodávat věci co nepotřebujeme nebo se nevešly do kamionu, pokud to vyjde tak ještě vezmu nějakou zakázku, ať tady jen tak zbůhdarma neplýtvám časem, a na Velikonoce snad budeme s holkama opět pohromadě. Nebo dřív?

Jamie's

Jelikož je v naší rodině 22. únor slaven jako významný den, ani letos jsme na počest tohoto svátku neopomněli uspořádat oslavu. Ale trošku v jiném duchu než obvykle. Včera jsme se totiž vypravili do restaurace k Jamie Oliverovi, což je taková britská televizní kulinářská hvězda (to víme z doslechu, televizi nemáme :) ). Tak jsme si řekli, že zkusíme, jak ten klučík teda vaří. No, jak jsme později zjistili, není možné, aby sám Jamie osobně vařil každý den ve všech jeho 16ti restauracích rozesetých po celém britském ostrově, ale prý už na to má vycvičené lidi, říká se jim kuchaři, kteří tam podle jeho receptů vaří lahůdky lidem jako jsme my. Tak jdeme na to.
Vybrali jsme si italskou restauraci na Angel (pro pražáky, je to zastávku metra, něco jako váš Anděl), nebo spíš si resaurace vybrala nás, protože tam bylo jediné volné místo k rezervaci ze 4 londýnských Oliverových podniků hladové laické veřejnosti dostupných. Restaurace na nás působila trochu studeným dojmem, samé sklo a železo, plechové židle a stoly. Ještě, že nás u vchodu přivítali vřelým úsměvem :D a dovedli nás ke slunnému místu u okna.
Posadili jsme se, poručili jsme si, odskočili si na toaletu zkontrolovat sanitární vybavení a přítomnost přebalovacího pultu, ale to už byl na stole předkrm a nápoje. Dcera ještě spala v kočárku, tak jsme si se ženou v klidu vychutnali barjaké ty blbinky a jednohubky co tam byly všelijak naskládané a naaranžované, ani nevím co to všecko bylo, jenom si pamatuju, že jak jsme dojedli, tak ten poslední kus co vypadal jak maličký oharek mě nechutnal, tak jsem se zeptal číšnice, cože to bylo a prý to bylo capari. Proč ne, budeme jim to věřit. "Třeba tomu příště ještě dám šanci", jak by řekl náš přítel Johny.
Když přinesli na stůl hlavní chod - nebudu radši rozepisovat, co to bylo, protože ty domácí špagety byly moc dobré a Lenčin králík na smetaně s těstovinami byl ještě lepší, a nechtěl bych tady šířit falešné mínění, že se chvástáme, jen proto aby nám naši čtenáři záviděli - tak to už ta úžasná vůně doputovala až k čichovým buňkám naší dcery do té doby snící svůj sladký sen v kočárku. Kočárek se začal prudce otřásat a ozývalo se z něj zoufalé: "Mňam, mňam!" Naštěstí Lenka prozřetelně objednala i dětskou porci těstovinek s bio rajčátkovou omáčkou, takže i Mariana mohla dopřát svým chuťovým pohárkům trochu té italské rozkoše. Jaké bylo ale naše rozčarování, když první sousto vyplivla. A druhé ani nedala do pusy. Na třetí už se ani nepodívala. Moje špagety též nefungovaly. Z Lenčiny porce spořádala jen trochu králíka. To jsme opravdu nečekali. Naštěstí je Lenka zkušená skautka, proto u sebe vždy nosí banán. Tím jsme Marianu na několik minut zasytili a vydali se na cestu k domovu.
Bohužel, musíme konstatovat, že Jamie není nejlepší kuchař. Alespoň ne pro naši dceru - ji dnes nenasytil. No, aspoň, že měl dobrý jablečný mošt, ten pravda chutnal. A přebalovací pult taky nebyl nejhorší, ale byl plechový a studil :)

Foto-dokumentace:

Jako hračka dobré, ale k jídlu to není

Uplatí mně moštem

Mamka tam má citrón!

Sním ho

A potom jsme si udělali romantickou procházku kolem Regent's Canal,
kde plavali samí divní vodní ptáci

První jarní

Protože je dnes významný den, vydáváme se s celou rodinou do města, abychom pořádně oslavili že, je tu s námi naše maminka Lenka a též přitom poznali dosud neznámá zákoutí Londýna. Tudíž dnes nebudeme po celý den online, tak pro naše rodiny chtivé novinek a též pravidelné čtenáře nabízíme alespoň pár aktuálních obrázků z našeho všedního života.

Jaro už se do naší zahrady dere všemi skulinami a škvírami, obdivujeme sněženky a prvosenky, čmácháme sa ve vodě a dupeme v kalužích.

Objev roku - sněženky.

Nezbytný módní doplněk moderní ženy - palica.

Marianina první fotka.

Malé a velké květinky.

Máme novou motorku, svezeme každého!

Nakrmíme hladové ptactvo.

Nekrm ty holuby, bude jich moc!

V altánku u vody.

V zábradlí se slunce zrcadlí.

Doma řádíme s balónkama, rajtujeme na motokole, jíme banány a jíme vlastně i všechno ostatní. 

Valentýnské radování s balónkama.

Opička má nejradši banány.

A mamka má nejradši opičku.

Dnešní příprava na snídani.

Už to do mě padá.

No comment.

Po snídani ještě dávka hudby.

Je třeba se pekelně soustřediti.