Podzimní změny

Změna je život, jak se říká  - a kdo se nepřizpůsobí, nepřežije :) A tak jsem se po třech letech práce pro Robert Walters, po diskuzi s rodinou, šéfem a šéfovou, svým svědomím a vědomím, rozhodl dát výpověď a začít podnikat sám na sebe. Ozval se mi bývalý kolega Anthony, který momentánlě pracuje pro Pearson PLC a hledá lidi pro práci na novém projektu. Jedná se o práci na dobu určitou - kontrakt. A smlouvu na kontrakt mohou v UK podepsat pouze právnické osoby - soukromé společnosti. Tak vznikla 23. října společnost Kovarik Ltd se zaměřením na poskytování IT služeb a podepsala kontrakt s Pearson Plc po dobu 6ti měsíců s možným prodloužením na 2 roky. Společnost Kovarik momentálně zaměstnává 2 osoby - ředitele J. Kováříka a jeho osobní asistentku Lenku Foltýnovou, jenž jako jediná prošla náročným 11ti letým výběrovým řízením :D Nutno podotknout, že založení s.r.o. společnost trvalo asi 10 minut (2 online formuláře) a teď se ještě řeší detaily ohledně daní a účetnictví, které se též zadává najaté účetní společnosti přes internet. Tak uvidíme jak to půjde :) V RW končím 22. listopadu, do Pearson nastupuji 2. prosince, tak snad to mezitím vyjde aspoň na týdenní dovolenou v ČR.

Kus certifikátu

Situace se nám momentálně trošku zkomplikovala, neboť asistentka Lenka špatně došlápla na schodech a vyvrtla si kotník, tak teď chodí o berlích a uvidíme, jestli bude za týden schopná pohybu - zvládá to ale statečně a poctivě leží a leduje kotník - takže bysme mohli za dobré konstelace hvězd okolo 24. listopadu nasednout na letadlo směr Londýn->Brno.

A ná závěr již tradičně, rodinná obrazová příloha:

Hlídáme Obiho

Přišel k nám na návštěvu Batman!

Mariana v jejím oblíbeném spacáku

Pekařský pokus o pukance

Roste šestka vpravo nahoře 

Lenka objevila v obchodě lístkové těsto - mňááááám :)

Nejoblíbenější hračka posledních 14ti dní - klíček

Jde se ven

Máme trojkolku

Máme hlad

Máme pití

Máme citron

Néni špatný

Krmím šášu, opičku a Fanynku

Navařila jsem, tak budete jest!

Se psem na zahrádce

Víkendový Kent

V pátek večer jsme si sbalili svoje saky paky, ještě jednou jsme se vyspali a ráno jsme vyrazili na cestu. Vlastně to bylo trošku jinak. V pátek večer jsem si nestihl nic sbalit, dělali jsme blbosti s holkama na posteli, četli jsme si knížky, šli pozdě spát, pak jsme v noci fňukali a nechtěli znovu usnout, ráno jsme zaspali a když pro nás přijel v 9:00 strejda Johnny, tak jsme byli ještě v pyžamu a snídali jsme.

Ale všechno dobře dopadlo. Do mraků foukl vítr a Johnny šlápl na plyn. Projeli jsme Londýnem a za chvilku už jsme si to upalovali po čtyřproudovce směrem na jiho-východ. První zastávka byla v Leeds Castle, což je mohutný vodní hrad, na který jsme se těšili jak malé děti. Jaké však bylo u hlavní brány naše zklamání, když jsme zjistili, že vstupné jenom do samotného areálu okolo hradu je nad naše finanční možnosti :(

Zastavení první - Park u Leeds Castle

S pláčem a fňukáním jsme se naskládali zpátky do auta a vyrazili směrem ke Canterbury, což je sídlo anglikánské církve a arcibiskupství. Stojí tam i jedna z nejstarších církevních staveb v Anglii - katedrála založená sv. Augustinem v roce 597, avšak kompletně přestavěná v roce 1070. To byl také hlavní cíl naší sobotní cesty. Katedrála je uzavřena v centru města, obklopena opatstvím, univerzitním kampusem a různými historickými domečky. I nejbližší okolí katedrály dýchá středověkou atmosférou a celé historické centrum je obklopeno mohutnými kamennými hradbami. Zkrátka krásný výlet do dávné minulosti.

Hlavní brána ke katedrále

Hradby zevnitř

Univerzitní bylinkový záhonek

Na projížďce okolo sakrální stavby :)

Domečky okolo opatsví

Normanské schodiště

Unverzitní kampus

Pod klenbou

Historický vandalismus

Vandalů tu bylo víc!

Nákres katedrály a okolí

Manželka v němém úžasu zkoumá krásy místní středověké architektury
a vzadu za ní mezitím rozkvétá pnoucí se víceletá bylina neurčitého původu

Bubák do kamene vytesán

I Mariana zanechala svou stopu

Bylinková zahrádka v ruinách

Věž z podloubí

Kopa kamení

Pitoreskní postavičky

Nebeská klenba

Dítě v kryptě

Hrobka bojovníků

Turisté z východní Evropy dělají blbosti na poutním místě

Katedrála v Canterbury na dvarkrát focená,
neb je táááák veliká, že se do foťáku najednou nedala

Náš nový domeček

Byla zima, ale mamka mě vybavila!

Z Canterbury jsme se přesunuli blíže k východnímu pobřeží, do městečka Deal, kde jsme měli zajištěno ubytování v menším rodinném hostýlku, ke kterému patří i restaurace. Ubytování čisté a solidní, jen ranní snídaně by byla lepší bez domácího zvířectva, které se nám v restauraci promenádovalo pod nohama! 2 kočky - ale Mariánce se líbily :)

Strejda předčítá knihu před spaním

Nedělní ráno začalo deštivě a celý zbytek dne se nesl ve stejném vodním duchu. Nejdřív jsme zmokali v okolí města Deal, pak jsme se přesunuli do Doveru, kde jsme z bílých doverských útesů pozorovali obří přístav a prošli se po pláži v kapkách deště co rytmem samby zní.

Nakonec jsme se vydali prohlédnout si Samphire Hoe, což je kus pobřeží uměle vytvořený vytěženou křídou při stavbě podmořského tunelu pod Anglickým kanálem - nebo chcete-li francouzsky - La Manche. No nebudu vám lhát, neděle nestála v tom dešti za nic :) Tak jsme nastavili GPS na post code N14 7EG a za dvě hodiny byli i doma, dali si horký čaj s mlékem a den byl hned o poznání krásnější :)

Proklouzneme pod křídovým masivem a jsme doma :)

Tož hezký vínkend to byl, ale ten Leeds Castle mi nedá spát, ten ještě někdy navštívíme, co ty na to strejdo Johnny? :D

Charitní den

V pátek 11. října jsem se do práce neobvykle těšil. Místo obvyklého schůzování, analyzování a implementování byl na programu tak zvaný Den pro charitu - letos na podporu prevence a léčby mrtvice. Už týden napřed nám vedení posílalo maily s instrukcema co a jak se bude dělat, abysme se stihli připravit, popřípadě též nachystat i nějaký zajímavý program pro ostatní. Ve zkratce - místo práce se budou hrát různé hry a nabízet k prodeji služby, vše za mírný úplatek, který bude věnován právě na dobročinné účely. Na výběr byla spousta možností, můžete si zasoutěžit na závodním veslovacím trenažéru (jel se maraton, nepřetržitě od 10:00 do 15:00), zúčastnit se soutěže RobertWalters hledá talent, přijít do práce v nějakém zábavném převleku, upéct oblíbený koláč a nabídnout jej kolegům k odpolednímu čaji nebo si třeba jen koupit lístek na bingo a pak kontrolovat tažená čísla přes firemní intranet.

Páteční den byl zahájen přednáškou, kde byla hlavním hostem paní (37 let!), kterou minulý rok ranila mrtvice, učí se znovu chodit, mluvit a vůbec ovládat svoje tělo alespoň tak, aby byla opět soběstačná. Tak jsme do začátku všichni dostali silnou motivaci něco se sebou udělat, a nejen se sebou, ale i pro ty, kteří naši pomoc už dnes potřebují a každá penny je pro ně dobrá.

Jelikož veslovat neumím, jsem stydlivý a hazardu neholduji, rozhodl jsem se zúčastnit se pekařského zápolení a ve čtvrtek večer jsme s Lenkou napekli cizokrajné exotické speciality - jablečný a makový štrůdl. Jablečný angličani znají, ale makový ne, neb mák je pro ně synonymem opia a bojí se toho :) Dvě nohavice jsem přinesl k v 10:30 k registraci a v 11:00 už byly záviny nachystány v kuchyni na stole, spolu s dobrotami od ostatních soutěžících.

Soutěžní kousky v kuchyňce - úplně dole můj jablkovec  a makovec .

Už toho ubývá, ale kdo nemá v zubech mak, s tím se dnes nebavím...

No, nevyhrál jsem, ale myslím, že v konkurenci anglických muffinů, cookies a dortů si oba štrúdly podle receptu babičky Milky vedly skvěle. Naše litevská uklizečka mi dokonce řekla, že podobný makový (bez povidel) se u nich peče tradičně na Vánoce. Na tomto místě se asi sluší poděkovat našim polským sousedům, že mi v jejich Polski sklepě poskytli všechny potřebné suroviny - hladkou mouku (Muka luxusowa), povidla (powidli) i mák (mjaczik). Díky Lechové! Každopádně se jeden kousek štrúdlu prodával za 1 libru, tak jsem svým pekařským uměním nějakých těch 25 liber snad přispěl :)

Poté co jsem ochutnal ostatní pečivo, jsem se šel podívat, jak jde kolegovi Craigovi grilování - rozhodl se, že vezme z domu gril a bude grilovat a prodávat hamburgery a párky :) V šestém patře máme terasu s krásným výhledem na centrum, tam mezi rozmarýnovými a šalvějovými záhonky jsem našel gurmánskou oázu Craiga Blacka. A jelikož toho měl plné brýle, tak jsem mu pomohl - on se staral o burgery, já o párky. A lidem to chutnalo :) Myslím, že to byla nejlepší akce toho dne - lidi všechno vykoupili, nezůstal jediný párek. Stáli jsme tam spolu od poledne až do tří, vyuzení, uslzené oči, promrzlí, ale šťastní - díky Craigovi přibylo do charitní kasičky 450 liber.


  

Grill

Jak se nám to grilovalo - živě :)

A ještě pohled od zasedačky, kde Oscar právě za minutu snědl 12 karamelových pudinků.

Odpoledne se ještě soutěžilo v jiných soutěžích, každé oddělení na různých patrech si organizovalo své vlastní menší akce, o kterých ani nevím, ale do 5ti hodin odpoledne bylo pořád co dělat. Firma navíc slíbila (jako každý rok), že částku, kterou mezi sebou vyberou zaměstnanci, z vlastního rozpočtu zdvojnásobí - loni se tak vybralo 8000 liber ₊ dalších 8000 přidala firma = a s tím už se dá něčeho dobrého dosáhnout :)

Hádáme, kolik je medvídků v pixli

Veslujeme na Temži (teda já jenom povzbuzuji a fotím :)

Čekáme na závěrečné losování tomboly

Večer jsem přišel domů, voněl jsem jak vyuzený Cumberlandský páreček a holky mě chtěly sníst. Ale já se nedal, naložil jsem se do vany a těšil se na víkend - neb nás ráno čekal strejda Johnny s autem - jedeme na dva dny do Kentu - ale o tom až příště!