Charitní den

V pátek 11. října jsem se do práce neobvykle těšil. Místo obvyklého schůzování, analyzování a implementování byl na programu tak zvaný Den pro charitu - letos na podporu prevence a léčby mrtvice. Už týden napřed nám vedení posílalo maily s instrukcema co a jak se bude dělat, abysme se stihli připravit, popřípadě též nachystat i nějaký zajímavý program pro ostatní. Ve zkratce - místo práce se budou hrát různé hry a nabízet k prodeji služby, vše za mírný úplatek, který bude věnován právě na dobročinné účely. Na výběr byla spousta možností, můžete si zasoutěžit na závodním veslovacím trenažéru (jel se maraton, nepřetržitě od 10:00 do 15:00), zúčastnit se soutěže RobertWalters hledá talent, přijít do práce v nějakém zábavném převleku, upéct oblíbený koláč a nabídnout jej kolegům k odpolednímu čaji nebo si třeba jen koupit lístek na bingo a pak kontrolovat tažená čísla přes firemní intranet.

Páteční den byl zahájen přednáškou, kde byla hlavním hostem paní (37 let!), kterou minulý rok ranila mrtvice, učí se znovu chodit, mluvit a vůbec ovládat svoje tělo alespoň tak, aby byla opět soběstačná. Tak jsme do začátku všichni dostali silnou motivaci něco se sebou udělat, a nejen se sebou, ale i pro ty, kteří naši pomoc už dnes potřebují a každá penny je pro ně dobrá.

Jelikož veslovat neumím, jsem stydlivý a hazardu neholduji, rozhodl jsem se zúčastnit se pekařského zápolení a ve čtvrtek večer jsme s Lenkou napekli cizokrajné exotické speciality - jablečný a makový štrůdl. Jablečný angličani znají, ale makový ne, neb mák je pro ně synonymem opia a bojí se toho :) Dvě nohavice jsem přinesl k v 10:30 k registraci a v 11:00 už byly záviny nachystány v kuchyni na stole, spolu s dobrotami od ostatních soutěžících.

Soutěžní kousky v kuchyňce - úplně dole můj jablkovec  a makovec .

Už toho ubývá, ale kdo nemá v zubech mak, s tím se dnes nebavím...

No, nevyhrál jsem, ale myslím, že v konkurenci anglických muffinů, cookies a dortů si oba štrúdly podle receptu babičky Milky vedly skvěle. Naše litevská uklizečka mi dokonce řekla, že podobný makový (bez povidel) se u nich peče tradičně na Vánoce. Na tomto místě se asi sluší poděkovat našim polským sousedům, že mi v jejich Polski sklepě poskytli všechny potřebné suroviny - hladkou mouku (Muka luxusowa), povidla (powidli) i mák (mjaczik). Díky Lechové! Každopádně se jeden kousek štrúdlu prodával za 1 libru, tak jsem svým pekařským uměním nějakých těch 25 liber snad přispěl :)

Poté co jsem ochutnal ostatní pečivo, jsem se šel podívat, jak jde kolegovi Craigovi grilování - rozhodl se, že vezme z domu gril a bude grilovat a prodávat hamburgery a párky :) V šestém patře máme terasu s krásným výhledem na centrum, tam mezi rozmarýnovými a šalvějovými záhonky jsem našel gurmánskou oázu Craiga Blacka. A jelikož toho měl plné brýle, tak jsem mu pomohl - on se staral o burgery, já o párky. A lidem to chutnalo :) Myslím, že to byla nejlepší akce toho dne - lidi všechno vykoupili, nezůstal jediný párek. Stáli jsme tam spolu od poledne až do tří, vyuzení, uslzené oči, promrzlí, ale šťastní - díky Craigovi přibylo do charitní kasičky 450 liber.


  

Grill

Jak se nám to grilovalo - živě :)

A ještě pohled od zasedačky, kde Oscar právě za minutu snědl 12 karamelových pudinků.

Odpoledne se ještě soutěžilo v jiných soutěžích, každé oddělení na různých patrech si organizovalo své vlastní menší akce, o kterých ani nevím, ale do 5ti hodin odpoledne bylo pořád co dělat. Firma navíc slíbila (jako každý rok), že částku, kterou mezi sebou vyberou zaměstnanci, z vlastního rozpočtu zdvojnásobí - loni se tak vybralo 8000 liber ₊ dalších 8000 přidala firma = a s tím už se dá něčeho dobrého dosáhnout :)

Hádáme, kolik je medvídků v pixli

Veslujeme na Temži (teda já jenom povzbuzuji a fotím :)

Čekáme na závěrečné losování tomboly

Večer jsem přišel domů, voněl jsem jak vyuzený Cumberlandský páreček a holky mě chtěly sníst. Ale já se nedal, naložil jsem se do vany a těšil se na víkend - neb nás ráno čekal strejda Johnny s autem - jedeme na dva dny do Kentu - ale o tom až příště!