Jaro je tady ...

Pár obrázků vydá za tisíc slov.

Krokusky u silnice

Bílé, žluté a fialové

Jakási kuřanda na plotě :)

Vypadá to jak růže, ale listy to má jak rododendron, nevíme co je to...

Taky to voní jak růže

Fůůůůra krokusů

Rodinka

Super zaměstnání - hrát si na sochu. Takových pracantů jsme potkali vedle sebe asi 10.

Houses of Parliament and Big Ben.

Protestní hladovka proti válkám na středním východě (tábor pod velkým Benem).

Hippy transparenty.

Sousoší před Buckingham palace - královna Victoria

Takový šedivý kus kameňa :) Už sa stahujú mračna, za chvilku zmokneme,
Hyde Park bude příště :)

Narozeniny

Byl sem pozvaný na oslavu narozenin od jednej sympatickej cérečky - tož přeca sa nenechám přemlůvat - idu :) Všecko nejlepší a živijó!

Kerýsi deň sem jel z práce a metro narvané až po strop. Stál sem enom na jednej noze a tá eště nebyla moja, zezadu mě fuňal za krk jakýsi černoch, pupkem sem leštil brýle nejakej metr vysokej čínskej stařce, do pravého ucha mě kdosi celú cestu zpíval turecké lidové písničky a levá ruka měřala venkovní teplotu - zostála přivřítá ve dveřách... A na zastávce Arsenal, jak mávnutím kouzelného proutku , polovička teho národa vystoupila :) Až tam sem si uvědomil, že sa dneskaj hraje fotbal - Arsenal proti Barceloně - liga mistrů :) Tož fanoušci sa vozijú metrem, sportovci... no, nekdy ten svatostánek budeme moset take navštívit (třeba až tam bude hrát Baník) :)

Kdo hledá, najde!

Ráno jsem šel na metro a protože už jsem měl na předplacené Oyster kartě málo zlata, musel jsem si ji nabít na přepážce, aby mě to vůbec do podzemí pustilo... Dycky nabíjím tak 30 liber - to vyjde na pět pracovních dní, ale dnes nevím z jakého důvodu, jsem si řekl, že tam dám víc, ať to vydrží! Nabil jsem za 60 :) Spolu s Oyster kartou nosím ve stejném obalu i kartu do práce, která mi otevírá dveře... týden nová...
V obědovou přestávku jsem si zašel na poštu, aby toho nebylo málo, tak poslat pro změnu kartu číslo 3 - zdravotní pojišťovny - zpátky do republiky, protože už su pojištěný v UK a v ČR jsem se odhlásil. Prostě to tak pojišťovna chce... Prší, na chodníku davy lidí, na silnici řeka aut, za chvilku su v Royal Office, vytáhnu z kapsy nachystanou obálku a pošlu to doporučeně. Potom si skočím do mojí oblíbené uličky pro něco k obědu - to je taková suprs ulička, kde je plno malých jídelen ze všeckých možných koutů světa - dnes jsem neodolal a v Samurai jsem si dal Sushi. To je gurmánský zážitek, který by obsahově zabral celý článek, takže přeskakuju, popíšu jindy... (trochu slintám, jak to píšu... :).
Vracím se do práce s příjemným pocitem, že už mám snad všecko zařízené a oběhané (až na ten bankovní účet, u kterého ještě pořád nemám potvrzenou identitu - nemám čím) a když si chcu otevřít dveře do kanceláře - zrada! Nemám v pravé kapse karty, ale je tam narvaná peněženka! Kdo to udělal?
No, karty budou logicky asi v náprsní kapse, místo peněženky :) Hmmm, ta je prázdná... Na bundě ještě zbývá levá kapsa - ale zas nic! V kapsách u gatí je enom ušušněný kapesník :) To je v @#$%^&!!!
Tak si jdu celé kolečko v tem dešti oběhnout znova - detektivka. Z práce (bod A) nedřív na poštu (B), tam se mě ochotně ujme kdosi - něco mezi vyhazovačem, uklízečkou a pošťákem - zeptá se mě na jméno a za chvilku mi z jakési kanceláře nese pouzdro s kartičkama :) No jo, Oyster karta tam je, ale to druhé je zelené a je to bankovní karta Lloyds :) To by se mě hodilo, to také potřebuju, ale moje  není ani jedno - škoda :) Jdeme dál, k Samurajovi (bod C)- tam sem taky šachoval s penězama, kapsama, jídlem... Personál mě poznal a mysleli si, že když mně tak chutnalo, tak si jdu ještě pro další porci. Ale kartu nenašli ani oni :(
Špatnéééééé!!! To mám za to, že sa večer nemodlím! :) Paní Bohyně mě trestá :) Svatý Antonín ode mě odvrátil svůj zrak a z nebe na mě močí londýnským deštěm :(
No nic, jdu do práce, šalinkartu naštěstí můžu přes internet sledovat, jestli mě z ní někdo neužírá peníze - přinejhorším ji zablokuju, koupím novou a převedu si peníze na ni. Horší to bude s kartou do práce - za tu ručím 50ti librama - holt, dnes mám vydělané :)

V práci opět stepuju před dveřma a čekám až mě někdo otevře... ostuda...
Ještě zkusím převést peníze zavčas aspoň na Lenčinu kartu. Nejde to, nejdřív od zítřka.
Tak hodinu po hodině sem tam mrknu na stav karty, jestli už se někdo vesele vozí metrem za moje upotěné korunky, ale pořád nic, nikdo ji nepoužívá. Tak to ji třeba našel někdo poctivý, utěšuju se :) A určitě ju vrátí na Ztráty a nálezy :) Tak pro jistotu ještě hledám na netu, kde jsou v Londýně ztráty a nálezy - a je to na Baker street a jmenuje se to Lost Property Office - kancelář pro ztracené věci. Tož tam píšu, co se mně stalo, kdyby sa našla aspoň tá karta od práce...
Po práci přemýšlím jak se dostanu dom - to bude bez předplacenky drahé :) Jdu kolem pošty, je půl sedmé, ale ještě je otevřená - že bych to eště zkusil? Jo, snad už tam nic neztratím... Už je tam nejaký jiný panáček, všecko mu vysvětlím, on obejde všechny přepážky, ptá se zaměstnanců - a u předposlední (asi dvacátá) mu človíček podává malé černé cosi, on mi to přinese, je v tom Oyster karta a access karta s mojí fotkou. Uáááááááá!
Něco jsem jim tam blekotal, jakože moc děkuju a jsem nesmírně vděčen, chtěl jsem si kleknout a líbat jim nohy, ale nepustili mě, tak jsem s poklonama aspoň vycouval ze dveří a s úsměvem od ucha k uchu jsem se vydal na metro. Najednou i pršet přestalo - svatý Antoníček se smiloval. Byl vlahý večer, kolem hospůdek postávaly hrozny lidí, popíjely lahodné moky, ale já jsem je vůbec nevnímal a upaloval rychle domú -  mě totiž v pravé kapse krásně hřála znovuzrozená "šalinkarta".

Bezpečnost nadevše

Každá žena ví, že je dobré osvojit si nějaké způsoby obrany, kdyby se náhodou někdy dostala do prekérní situace :) Já sem pro tyto případy vybavena pepřovým sprejem "pepřákem" (Jirka mi ho dal hned jak jsem přijela v prváku na výšce do Brna a ještě jsem ho nepoužila, tak ani nevím, jestli je funkční, ale na tom teď nesejde). Pepřák mám i tady v Londýně, už jsem na něj zvyklá, cítím se s ním bezpečně a v podstatě ho nikdy nevytahuju z bundy.

Byli jsme tak jednou v hospodě a bavili jsme se s českými přáteli o klasických tématech a mezi nimi bylo i téma, jestli se nebojím chodit brzo ráno sama po Londýně. Na to já samozřejmě suverénně odpovídám, že ne, bo mám pepřák, šáhnu do kopsy a začnu se chlubit svým obranným prostředkem. To jsem však netušila, jakou paniku u stolu vyvolám - "Co blbneš!! To je tu zakázané!!", "Tyjo, snad tu neni nikde policajt, schov to!! Rychle!!". Tak jsem se dozvěděla, že pepřák je tu zakázaný a že kdyby ho u mně při náhodné prohlídce našli policajti, tak mám celkem dost velký problém. Tak se ptám: "Čím se mám teda bránit? Co u sebe nosíte vy?" A odpověď byla :"Nic, Londýn je bezpečný, tady u sebe nesmíš nic nosit, takže se Ti nic nestane". ...Pche, pepřák zůstane pěkně tam, kde je, v mojí kapse :)

To ale není všechno. Po jídle v té samé hospodě se stejnými lidmi Jirka vytáhne svůj univerzální nůž, aby použil párátko, které je jednou z mnoha vychytávek kapesních nožíků. No co myslíte? Další panika!! "Jééé, to tu nesmíš mět!!", "Schov to!!". Tak jsme se dozvěděli, že ani nůž nesmíme nosit u sebe, dokonce i Angličani připouští, že si na sebe upletli bič, protože v obchodě nože být můžou a koupit si je může v podstatě každý, doma taky můžete mít nůž a nekontroluje se, kdo ho používá. ALE cesta mezi obchodem a domem je zakázaná! :) Na ulici ani v autě mít nůž nesmíte :) haha...

To nejlepší nakonec. Dnes jsem chtěla v Tescu koupit sekundové lepidlo...neprodali mi ho, protože jsem u sebe neměla doklady, tudíž jsem neprokázala, že je mi víc jak 18 let, takže nejsem svéprávná koupit lepidlo :D

Kam jsme to přijeli???

Prožíváme tu vtípek za vtípkem, fakt :)

Týdeň v práci a barjaké jiné blbinky

Tož mám první týden v práci za sebú. A dobré to bylo :) Upozorňuju ale, že následující článek je trochu delší, protože v něm detailně popisuju boj s oficírama v anglických bankách - enom pro silné povahy :)

V pondělí 31. 1. 2011 v 10:00 sem nastúpil do kanceláře firmy RobertWalters (to je jméno chlapa co tu firmu v roce 1985 založil a včil sedí uplně v posledním patře navrchu a všeckých durcikuje). Šéf mojej 'web development' skupiny (Andrew - Ondra) mňa představil asi 100 lidem, co tam taky sedijú, dostal jsem místečko vzadu u kuchyňky, počítač a asi tunu knížek a manuálú. Nalevo ode mňa sedí Anthony Hutchinson (Tonda-Angličan-běloch), napravo Jay Parabarishna (Indka), vzadu za mňú Armel (černoch) a naproti mě vpravo Kyrill (Rus-běloch) a taky Ricky a Andrew a já už ani nevim kdo eště - je nás tam jak blech... No, mojím povoláním bude pomáhat s vývojem nového systému založeného na Adobe DayCMS. Je to kompletně v Javě - to znamená, že to znám a je to sranda :) Většinu pondělí sem strávil běhání po budově a podepisováním protokolů a čekáním před dveřama, protože sem eště nedostal čipovú kartičku na otevírání. V přestávce na oběd sem si chtěl otevřít účet u nejakej banky (Lenka si ho otevřela u Lloyds na pobočce během 15ti minut), ať možu na personální poslat číslo účtu na výplaty. Tak sem zašel taky do Lloyds (se všeckýma možnýma potvrzeníma o identitě, adrese, příjmu, zaměstnání) a po půlhodinovém pohovoru mně borec na přepážce řekl, že mám slabý credit profile - HA! Neotevřú mně účet - prej nemám dostatečné prostředky :). Nevadí zkusím to zitra jinde - bank je tu eště dost :)

Úterý bylo to samé, 8 hodin sedím u počítaču, pročítám manuály a zkouším si v testovacím prostředí programovat nejaké jednoduché příklady. V přestávce na oběd sem zašel do HSBC banky, aby mě otevřeli účet. Děvčica v modrém kroji s kravatú si mňa vzala do kabinky a začala vyzvídat odkáď su, esli cestuju, mám mobil, prácu, galánku, auto a tak, prej aby zjistila, kerý účet pro mňa bude nejlepší. Tož sem jí zrovna řekl, že chcu ten jednoduchý bez poplatků a ona chvílu cosi ťuká do počítaču a potom mně řekla, že mně možú otevřít enom účet pro cizince, kerý má měsíční poplatky. Tak sem vycúval na ulicu, přeca nebudu platit za účet v bance, dyť to tu má každý zadarmo :)

Ve středu sem měl celodenní školení - dopoledňa úvod do firmy a po obědě školení o diskriminaci a rovných příležitestech. To je tady oblíbené téma, protože tu pracujú všecky možné světové rasy, nedivil bych sa kdyby tu byli vedle mňa ťukali do klávesnice aj mimozemšťani. Tož zajímavé to bylo, barjaké zákony a nařízení co sa nesmí na pracovišti dělat (pléskat po prdeli, obtúlat nekeho) a o čem sa na pracovišti nesmí mlúvit (narážky na rasu, pohlaví a vyznání) a co je zakázané na internetu (posílat vtipy firemní poštú, facebook je zakázaný, dokonca aj Gmail). Tož tak, su poučený. V pauze na oběd sem byl v bance Santander, abych si konečně otevřel účet. Jediné co mně nabídli byl účet bez debitní karty. Tož toto né - jak bych si vybíral peníze z automatu a platil v obchodě? Zkusím eště banku NatWest - tady mě slečna u přepážky řekla, že má teď plno, ať dojdu zitra a vezmu sebú passport, potvrzení o identitě, potvrzení o bydlišti, potvrzení o příjmu, potvrzení o zaměstnání a bude to v pořádku. Všecko mám už od pondělí připravené, tak snad zitra konečně! Ale začínám byt trošku nervózní...

Čtvrtek byl zasej pracovní, konečně sem dostal kartičku na otevírání dveří, takže už nemosím přešlapovat u záchodkú a čekat až nekdo pujde take a otevře mně :)
Tak, dneska idu na 12:00 na tú schůzku do NatWest. V kabince vyložím všecky dokumenty, borec to prohlédne a oznámí mně, že potvrzení o bydlišti (dopis od Emmy, že u ní bydlím a přiložený její účet za vodu a řidičák, kde je naše adresa) je neplatné, protože na účtu za vodu není moje jméno. Tak borcovi vysvětluju, že na účtu nemože byt moje jméno, protože já ty účty neplatím, su nájemník a od nájemce mám podepsané prohlášení, že bydlím na této adrese. Néé, to tady prostě nestačí. Nashledanou :(. Probírám moji zoufalou situaci s kolegama v práci a oni na mňa čučijú a nevěřijú mně :)

V pátek už v práci programuju svoje první dílo - výsledek je schválený a hned se začíná používat :) Tož aspoň nejaký úspěch... Eště zkusím zajít do banky Halifax, esli by náhodú chudáčkovi ze střední Evropy neotevřeli konto :) Ne, mám si vyplnit formulář a žádost poslat poštú. Naštěstí je možné žádost vyplnit aj přes internet, tak to eště v práci zmáknu a už sa těším na víkend. V pět hodin je jakási porada a všecí z oddělení sa mosíme zúčastnit. Chlapi si berú saka, vážú kravaty - na porady sa chodí 'smart dressed', tož asi tady to sako eště užiju. V zasedačce v pátém patře už je plno lidí a najednú začne búchat šampaňské - slavíme jakýsi úspěch našeho oddělení - asi že už dlúho neshořal žádný počítač :) No a po poradě už sa nikemu nechce nic dělat, tak ideme dom - konečně víkend!


Sobota - ráno mě došel dopis z Halifaxu a je v něm číslo nového účtu :) Ale eště sa neraduju, bude aktivovaný enom když v pondělí na pobočce doložím potvrzení o identitě a bydlišti :) Tak držte palce - jinak už to asi vzdám a výplaty pujdú na Lenčin účet do Lloyds :)

Hospoda

Interier Wetherspoonu

Byli jsme s českýma a slovenskýma kamarádama v hospodě, která je součástí řetězce restaurací, známých v Anglii jako Wetherspoon. Tož jaké to tady majú:

Guinness a cider

Velký výběr piv (anglické světlé Ale, černé Stout, klasické evropské Lagery, typické anglické Cider), jídelníček též příjemný, ceny lidové, kouření zakázané, záchodky smradlavé, tož sme byli spokojení. Doporučujeme. V úterý akce - steak s přílohou a pivem za 5.59£ :). Cider nám moc nešmakoval - takový zkvašený jablečný mošt, spravili jsme si chuť Guinnessem :)


Tož až nekdy dojedete, tož tam zajdeme!

Pivní noviny

U každého stolu sú k dispozici pivní noviny - byla tam zmínka aj o Staropramenu - první odstavec stojí za přečtení :)
 
PS: V pondělí 31. ledna nastupuju do RobertWalters.com :)

[: Chodím po Londýně hladov sem a tam :]

City Point building

Ještě než jsme odjeli do UK, zaregistroval jsem se na monster.co.uk a zveřejnil svoje CV aby si mě headhunteři (lovci hlav :) mohli najít a nabídnout mě nejaké firmě s dostatečným předstihem. Před Vánocema jen volali, o Vánocích mrtvo, ale po Novém roce se to rozjelo a dnes jsem měl dokonce dva pohovory přímo u potenciálního zaměstnavatele. Konečně... Už jsem se zoufale hlásil i na pozice testování softwaru, IT support a dokonce i editaci fotografií :)

Na IT support mě vlastně i vzali, jedinou podmínkou bylo dodělat si Mrkvo$oft certifikát, do čehož jsem se vzápětí pustil, ale už došlo i na lepší nabídky, už jsem to už i zabalil :)
Jo, tento pohovor jsem dělal přímo v srdci City - City Point.
 

Centrála Robert Walters

Jak už jsem psal, tak se to tento týden rozjelo, úspěšně jsem absolvoval nějaké online Java testy (moje poptávaná pozice - Java/J2EE developer) a dnes dopoledne už jsem seděl v kanceláři firmy Robert Walters (přišel jsem pozdě - ale já za to fakt nemůžu - to metro) a vyprávěl jim o sobě :) Robert Walters je minutu od Charing Cross, tak jsem se od Temže mrkl na Big Bena a Londýnské kolečko. Bylo krásné lednové odpoledne a já už chápu, proč většina angličanů chodí počernu - i slabé zimní sluníčko se do černé pěkně opírá a člověku je hned teplejc :) - Dnes jsem měl na sobě jen košili a na ní sports jacket a bylo krásně teplo :)

London Eye neboli Londýnské oko
a v něm pidi Big Ben :)

Jo, oblékání v City je taky kapitola sama pro sebe - v mailech většinou společnosti píšou při pozvání na interview, že se u nich chodí podle "smart casual" - co to znamená nejlépe znázorňuje obrázek na anglické wikipedii. No, před prvním pohovorem jsem si musel koupit košili s dlouhým rukávem, polobotky a sports jacket :) Jeansy jsou vyloženě nevhodné :) uááááá.

Očičko a Big Ben.
Silueta v poledním slunci

Tak to byla taková malá módní odbočka, ale já už před druhou hodinou nervózně přešlapuju před budovou brokerské společnosti Sucden Financial (doteď nevím jak se to čte, je to z francouzštiny a má to spojitost s cukrem). Sem jsem radši přišel o dvacet minut dřív, tak teď už jenom minuta a půjdu dovnitř.  HA! Co se nestalo! Na polobotce mám HOVNO! Do pytle, dvacet minut tady čekám a všimnu si toho až teď! Rychle rychle, zachovat klid, musím to nějak dostat pryč! Papírový kapesník, šudli šudli - a je to přes půl nohy! Tak ještě jeden kapesník, nóó podívejme - jak se ta špička teď krásně leskne :) A najednou jsou dvě hodiny a už jsem tam měl být... V kanceláři se mnou sedí šéf IT a tři Java vývojáři a sypou na mě otázky. A aby toho nebylo málo, tak na závěr pohovoru jsou pro mě nachystány ještě dvě programovací úlohy, které musím na místě vyřešit, paráda :) Naštěstí to není složité a šéf je trochu komik, tak se u toho i zasmějeme. A je po pohovoru... Bye!

No a než jsem dorazil metrem domů, tak se telefonicky dozvídám, že postupuju do druhého kola :) Juchúúúú! Vzápětí volá Diana (HR z prvního interview), že si mám do zítřka rozmyset, jestli chci nastoupit :D :D :D Hahaha :)
Tak já se měsíc trápím, že se nic neděje a dnes toto! Je 9 večer a ještě jsem se nerozmyslel :) Jdu radši spát, dobrou noc vám všem :)

Two legs good, six better

Hotel pro hmyz

V parku kousek od Sucden Financial jsem narazil na Hmyzí hotel, úžasný to architektonický skvost, který jsem si už dávno chtěl postavit doma!!! Moje srdce zaplesalo! Pro ty co nevědí - zde je odkaz na české stránky. Tento rok dokonce synovec Jakub vypálil z hrnčířské hlíny pokusný zárodek tohoto hotelu (hnízdečko pro čmeláky - čmelín). Kubo, super, v létě to vidím tak, že doděláme i ten zbytek :)

Detail hmyzího hotelu - vpravo nahoře suché stonky pro vosičky samotářky