[: Chodím po Londýně hladov sem a tam :]

City Point building

Ještě než jsme odjeli do UK, zaregistroval jsem se na monster.co.uk a zveřejnil svoje CV aby si mě headhunteři (lovci hlav :) mohli najít a nabídnout mě nejaké firmě s dostatečným předstihem. Před Vánocema jen volali, o Vánocích mrtvo, ale po Novém roce se to rozjelo a dnes jsem měl dokonce dva pohovory přímo u potenciálního zaměstnavatele. Konečně... Už jsem se zoufale hlásil i na pozice testování softwaru, IT support a dokonce i editaci fotografií :)

Na IT support mě vlastně i vzali, jedinou podmínkou bylo dodělat si Mrkvo$oft certifikát, do čehož jsem se vzápětí pustil, ale už došlo i na lepší nabídky, už jsem to už i zabalil :)
Jo, tento pohovor jsem dělal přímo v srdci City - City Point.
 

Centrála Robert Walters

Jak už jsem psal, tak se to tento týden rozjelo, úspěšně jsem absolvoval nějaké online Java testy (moje poptávaná pozice - Java/J2EE developer) a dnes dopoledne už jsem seděl v kanceláři firmy Robert Walters (přišel jsem pozdě - ale já za to fakt nemůžu - to metro) a vyprávěl jim o sobě :) Robert Walters je minutu od Charing Cross, tak jsem se od Temže mrkl na Big Bena a Londýnské kolečko. Bylo krásné lednové odpoledne a já už chápu, proč většina angličanů chodí počernu - i slabé zimní sluníčko se do černé pěkně opírá a člověku je hned teplejc :) - Dnes jsem měl na sobě jen košili a na ní sports jacket a bylo krásně teplo :)

London Eye neboli Londýnské oko
a v něm pidi Big Ben :)

Jo, oblékání v City je taky kapitola sama pro sebe - v mailech většinou společnosti píšou při pozvání na interview, že se u nich chodí podle "smart casual" - co to znamená nejlépe znázorňuje obrázek na anglické wikipedii. No, před prvním pohovorem jsem si musel koupit košili s dlouhým rukávem, polobotky a sports jacket :) Jeansy jsou vyloženě nevhodné :) uááááá.

Očičko a Big Ben.
Silueta v poledním slunci

Tak to byla taková malá módní odbočka, ale já už před druhou hodinou nervózně přešlapuju před budovou brokerské společnosti Sucden Financial (doteď nevím jak se to čte, je to z francouzštiny a má to spojitost s cukrem). Sem jsem radši přišel o dvacet minut dřív, tak teď už jenom minuta a půjdu dovnitř.  HA! Co se nestalo! Na polobotce mám HOVNO! Do pytle, dvacet minut tady čekám a všimnu si toho až teď! Rychle rychle, zachovat klid, musím to nějak dostat pryč! Papírový kapesník, šudli šudli - a je to přes půl nohy! Tak ještě jeden kapesník, nóó podívejme - jak se ta špička teď krásně leskne :) A najednou jsou dvě hodiny a už jsem tam měl být... V kanceláři se mnou sedí šéf IT a tři Java vývojáři a sypou na mě otázky. A aby toho nebylo málo, tak na závěr pohovoru jsou pro mě nachystány ještě dvě programovací úlohy, které musím na místě vyřešit, paráda :) Naštěstí to není složité a šéf je trochu komik, tak se u toho i zasmějeme. A je po pohovoru... Bye!

No a než jsem dorazil metrem domů, tak se telefonicky dozvídám, že postupuju do druhého kola :) Juchúúúú! Vzápětí volá Diana (HR z prvního interview), že si mám do zítřka rozmyset, jestli chci nastoupit :D :D :D Hahaha :)
Tak já se měsíc trápím, že se nic neděje a dnes toto! Je 9 večer a ještě jsem se nerozmyslel :) Jdu radši spát, dobrou noc vám všem :)

Two legs good, six better

Hotel pro hmyz

V parku kousek od Sucden Financial jsem narazil na Hmyzí hotel, úžasný to architektonický skvost, který jsem si už dávno chtěl postavit doma!!! Moje srdce zaplesalo! Pro ty co nevědí - zde je odkaz na české stránky. Tento rok dokonce synovec Jakub vypálil z hrnčířské hlíny pokusný zárodek tohoto hotelu (hnízdečko pro čmeláky - čmelín). Kubo, super, v létě to vidím tak, že doděláme i ten zbytek :)

Detail hmyzího hotelu - vpravo nahoře suché stonky pro vosičky samotářky