Výletník Jiří Foltýn

Jak jsem už minulý týden psal, o víkendu nás navštívil Ratiškoviják, přímo od Včelína a napůl rodina - Jiří Foltýn. Navštěvuje jazykovou školu v Margate - na pobřeží Anglického kanálu. Žije tam u anglické rodiny a o víkendech poznává krásy anglické krajiny, kuchyně a nočního života. A protože dobře známe jeho sestru Adélu, která u nás už taky byla (a týden před naší svatbou jdeme na její a Ivošovu svatbu) a Jiřího známe také dobře, tak jsme se domluvili, že se sejdeme v City, projedeme se nějakou zajímavou částí města a zajdeme na pivo. Takový byl plán až do pátku před blížícím se meetingovým víkendem, kdy ale BBC vydalo varování, že se blíží velká vlna veder a nedoporučuje se (zvláště miminkům a starším lidem) vydávat se na výlety, obzvláště pak ne do centra Londýna, které bude přecpané turistama a sluncem velice rozpálené.
Takže jsme změnili plán a pozvali Jiřího na barbecue - ono se to vůbec uplně nabízelo, jelikož paní domácí byla s dětma i s pejskem na dovolené v Cornwallu a my měli celý barák i zahradu s veškerým vybavením pro sebe. A Emma navíc pořídila nový velký grill, který je třeba pořádně zajet :) Jiří Foltýn zkušeně zakoupil zpáteční jízdenku na bus z Margate do Londýna a v sobotu krátce po poledni už svištěl metrem z Victoria station směrem na sever - k nám. Na to, že je mu 19 roků, tak jsme čubrněli, jak si všecko sám zařídil - vůbec nepotřeboval s dopravou pomoc. Jenom jsem mu zašel naproti k zastávce metra a po poledni už jsme seděli v kuchyni a chladili vyprahlá hrdla vychlazenými nápoji. Paní domu (toho času Lenka :)) dostala od našeho hosta štanglu Poličanu a pusu, probrali jsme jeho cestu a školu (zajímavá zkušenost) a přestěhovali se na zahrádku, kde už nás čekal rozpálený gril. Hladovému studentovi se člověk zavděčí čímkoliv, takže Jirkovi vůbec nevadilo, že párky byly trošku připálené a kuře naopak nedopečené, hlavní byla ta slavnostní atomosféra setkání Ratiškovijáků a výměna zkušeností a popisování zážitků a novinek a vůbec - Jiří je velmi komunikativní člověk a chudák se ani nemohl dostat k samotné konzumaci jídla na taliří, jak byl neustále zaneprázdněný mluvením a sdělováním informací o všem možném - od Strážnického gymnazia až po stravovací návyky typické anglické rodiny. Taky už vlastně dva týdny předtím nepromluvil slovo česky, takže měl v hlavě naskládáno ve frontě spoustu zajímavých českých myšlenek, jen to někomu předat No, prostě jsme měli v sobotu odpoledne o zábavu postaráno. Marianka se ho zprvu trošku bála, ale jak se spolu trochu oťukali, tak už mu za chvilku i seděla na klíně.

Se strýcem Foltýnem od Včelína

Rodinná :)

Když se večer blížíl čas odjezdu, bylo vidět, že se Jiřímu moc nechce, litoval, že nevyužil naší nabídky k přenocování a koupil si dopředu zpáteční jízdenku ještě na ten stejný den. Ani jsme se mu nedivili, byla to opravdu krátká návštěva a ještě tolik jsme toho nestihli probrat! Nedalo se ale nic dělat, tak jsme ho doprovodili na metro, zamávali a vydali se domů. Mari nám pomohla pouklízet a zklikvidovat zbytky od oběda.

Myslím, že jsme zrovna dali Marinku do postýlky spát, když mě zazvonil telefon. Jirka volá - někde se po cestě zdržel a autobus do Margate mu ujel - a co čert nechtěl, dnes už nic dalšího nejede, byl to poslední spoj! No nic, tak přece dnes budeš u nás spát, končane :)

Ani né za hodinku byl Jirka zpátky u nás, zchvácený a unavený, ale spokojený, tak jsme dopili zbytky od oběda a besedovali ještě do dlouhých nočních hodin. V neděli jsme dopoledne strávili přípravou indického curry - u Emmy v kuchyni se moc dobře vaří - a pořád bylo o čem vykládat. Myslím, že sme probrali celý ratiškovský konec okolo hasičárny a Včelína, rodiny, vacenovijákú, hasičú, krúžek, letošní hody a aj pana farářa. Po obědě si Jirka kúpil přes inet nový lístek na bus do Margate, ale jelikož Emmina tiskárna byla nefunkční, nechali jsme jeho vytisknutí až do inetové kavárny na Southgate. Odpoledne jsme se koupali na zahrádce v lavóru a užívali si krásný slunečný víkend.

Bylo opravdu velké horko, u nás okolo 32°C. Ještě, že jsme nejeli do toho města, tam se teploty šplhaly až ke čtyřicítce, dnes jsem dokonce četl v novinách, že na dálnici M25 nad Londýnem se tavil asfaltový koberec a bohužel ve Walesu umřeli přehřátím i dva vojáci, kteří podstupovali nějaké bojové cvičení v oblasti Brecon Beacons (tam jsme byli loni na výletě!). Holt Anglie na takové "vedra" není připravená :(

Tak jsme se v neděli s Jiřím podruhé rozloučili a vyrazili jsme společně na Southgate, že tam vytiskneme tu jízdenku a dáme si ještě anglické pivo. Kousek od hospody Wetherspoon je internetová kavárna - která však jak na potvoru byla zrovna v neděli zavřená. Taková malá komplikace na poslední chvilku. Naštěstí jsme na mobilu našli ještě jednu kavárnu o tři zastávky dál, která je otevřená i v neděli, tak jsme aj to pivo v hospůdce stihli na rozloučenou dát. Holky nám zamávaly pápá a frčely uspávat, my jsme ještě sedli na metro jeli na Wood Green, kde nám Google Maps ukázaly otevřenou internetovou kavárnu s možností tisku. Vystoupili jsme na Wood Greenu a hledali kavárnu, podle mapy jsme pořád chodili kolem ní, ale né a né ji najít. Nervozita stoupala, studený pot se nám lil proudem po zádech. Že by další promrhaná jizdenka a další noc strávená u nás? Když už jsme byli zoufalí a plánovali, že to zajedem vytisknout ke mně do práce, zpozorovali jsme na na jedné z budov nápis "Internet Kafé" a našli i malé boční dvířka, které vedly po schodech do prvního patra. No, super - sedli jsme k počítači, vytiskli jízdenku a Jirka byl tak šťastný, že to vyšlo, že si ju už pak zbytek cesty držel pevně oběma rukama, aby ji náhodou někde neztratil. V metru jsme pak sedli každý do stejné linky, ale na opačnou stranu a jeli do svých "dočasných" domovů.
Tak pěkná návštěva to byla, i trochu toho adrenalinu jsme dostali do krevního oběhu, ale hlavně plno srandy a zajímavých zážitků a povídání. Tak díky za návštěvu a na shledanou za měsíc v Raťkách, Jiří!

PS: Dnes jsemdošel z práce a celý dům krásně voněl nečím sladkým - a hele - holky pekly muffiny, vynikající!