O nezapomenutelný zážitek, který jistě patří do rodinné kroniky, se postarala MŠ U Jezérka, která s dětmi natrénovala besídku ke dni matek. Mariánka sice byla většinu tréninku doma :) ale i tak jí dovolili se zúčastnit. A to je dobře, byl to krásný rodičovský zážitek. A příští rok snad i s přednesem :)
Nevím, jestli se mi podaří nahrát na blog celou besídku, tak zatím jen úvod
Náš syn miluje "šš húúú" neboli "láček" :) Jirka tedy vymyslel, že musíme děti někam vyvézt vlakem, i kdyby to mělo být jen do Rohaca a zpátky.
1. května ráno jsme vyjeli autem do Hodonína koupit jízdenky do Starého města. Pro děti mají nachystané obrázky, které vypadají jako jízdenky a dobře vědí, co dělají! Když jsme tyto předali naším dvěma ratolestem, už je nechtěly pustit z ruky a cítily se s nimi velmi důležitě. Na nádraží si mohly za vlkama a cestujícíma hlavy vykrútit a potom to přišlo, přijel náš vlak! Byl to tedy vlak už z 21 století - tichý a bezbariérový, přesto se líbil :) Bonek se ve vnitř nezmohl na slovo, jen hleděl a pak z něho vypadlo jednoduše "vak" (vlak) :) Mariánku už některé věci zajímaly, hlavně harmonika - spoj mezi vlaky.
Ve Starém městě jsme se prošli do KovoZoo, které nás příjemně překvapilo a potom tradá zpátky. Nakonec nás tatínek vyvezl do Casamie na oběd na parádní pizzu a řízek pro děcka :)
To bylo tak, nejprve měla Mariánka 3 týdny vracející se zánět spojivek, se kterým jsme nesměli mezi lidi, protože je to velmi infekční a který nakonec skončil stěrem z oka na očním s negativním výsledkem a s radou, že ji mám sledovat a uvidíme, co dál. Dál šla na týden do školky, oko se samo uklidnilo ?? a Mája došla se spálovou angínou. Já jsem to hned nepoznala, tak jsem ji chudinku ještě prá dní trápila denodenními zvyklostmi, než jsem pochopila a poslala ji s tatínkem na pohotovost. Byla s tím vlastně 3 týdny doma, zítra jde do školky a že nevíte co? S Bonískem jsem byla dnes na pohotovosti, má spálovou angínu... a zase nanovo - týden karanténa, týden doma doležet, týden se nepřetáhnout, aby se to nevrátilo. Jestli to pak zase chytne Mája, tak mě trefí. smile emotico Moje mamka se mě onehdy ptala, čím se budu živit, až půjde malý do školky... No můžu já jít někam pracovat? Teď už jsem s týdenní přestávkou 6 týdnů doma a ještě 2 určitě budu. Myslím, že moje kariéra :) (je jasná a mně to vůbec nevadí :)grin emoticoMyslím, že moje kariéra je jasná a vůbec mi to nevadísmile emoticon
Velikonoce jsme slavily opět nemocní, Mariánka měla zánět spojivek a na pár dní to chytl i Bonek. Nemohli jsme do kolektivu, ale ven jsme chodili a i na Velikonoce se řádně připravili a následně i své rodiné příslušníky a ostatní přátele o pomlázku neošidili :)
Už tomu tak někdy je, že lidé semtam slaví životní jubilea. Ani mně se tato událost nevyhla, i když bych si to moc přála :) naštěstí mi Jirka nadělil krásnou netradiční oslavu, která se dala přežít!! :) Teda vlastně prase padlo ve prospěch všech a celé rodiny :) Doufám, že si všichni akci užili :)
Děcka se nachladily, takže Bonískovo chodění na kakáček se zastavilo :(
Byli jsme hodně v teple doma, jenže i při nachlazení potřebují děti tzv. pustit žilou a když to nejde venku, tak se musí vyběhat doma.
Bonísek se naučil krásně děkovat, téměř pořád říká:"Dekuju, mami". Za takové poděkování bych mu snesla i modré z nebe :) Když tak krásně děkuje (dřív říkal dedeku), tak už ho učíme promiň, prosím atd. a celkem mu to taky hezky jde. Nejraději má, když si před jídlem přejeme dobrou chuť :) a nemá rád když "Tati...chybí!"
A už začíná skládat 3 slova za sebou. Jeho první tříslovná věta byla :"Mami, totol, idu" (mami. pozor, chci projít:)
Spí celou noc a vypadá to, že se nám podařilo během pár dní bez nějakého většího protestu odbourat dudyn :) a to ho měl tak rád! A když ho nemá, tak mu nechybí. Nechápu, ale jsem ráda, spí celou noc a ještě k tomu bez cucka. Jupí!
Mariánka spává ve školce!!! Tak moc si přála, tam spinkat. Vůbec se jí nelíbilo, že po obědě musí sedět na nějaké odstrčené židličce, když ostatní děti jsou v pyžamu a řádí na postýlkách. Ona přece o tolik přichází :) Takže jsme 1. února přinesly do školky pyžamko a už je velká holka. Sice tam vůbec nespí (chápej, nespává po obědě už od léta), ale je tam :) Zpívá árie na celé kolo, jak doma, za což je napomínána, ale přesto chce být s dětmi. Je to její rozhodnutí, za kterým si pevně stojí. Roste nám před očima...
V únoru jsme se sněhu nedočkali. Ten lednový byl první a poslední :) Kdo stihl postavit sněhuláka, mohl se zúčastnit soutěže, kdo čekal na později, měl smůlu :)
ALE v Járku je konečně voda!!! Po více než půl roce jsme se dočkali :)
V únoru proběhla na knihovně přednáška psychololožky Barbory Mňukové, která povídala o psychice malých dětí a apelovala na to, aby rodiče zkoušeli dávat děti na kakáček v době od 18 měsíců do 2 let, ať je zima nebo teplo, že to má blahodárný vliv na jejich budoucí sebevědomí. Moc se mi do toho nechtělo, ale pro Bonískovu budoucnost jsem se rozhdla, že tomuto nápadu dám šanci. No a ono to celkem funguje. Bonísek běhá doma bez gatí a pozná, kdy se mu chce čurat. Sedá si sám na kakáč a je štěstím bez sebe, že se tam vyčural :)
Navštívili jsme karneval ve školce
Stavíme bludiště
Oblíbené okno
Na mé 30 té narozeniny bylo venku 12 stupňů a vyletěly včely :)
JO a Jirka se po 2 letech oholil :) vzhledem k tomu, že Boni má rok a třičtvrtě, pojí se k této události vtipná historka :)
Ten večer, co se Jirka oholil, přišla hlídat děti babička Jana. Jirka se děckám ukázal, Mariánka hned zjihla a volala:"Jé, tatinek je ostřihaný" a hned s k němu lísala. Bonísek tomu nějak nevěnoval pozornost, tak jsme ho nechali. Odjeli jsme na večeřu, vrátili jsme se, když děti spaly. Tu noc byl Boni nějaký neklidný, pořád se budil, chtěl pit a hlásil:"Pití, týc, pití týc", já v polospánku jsem tomu nevěnovala pozornost, dala jsem mu vždycky vodu a spali jsme dál. Ráno se Boni vzbudil a volal:"tati", ptám se ho proto, jestli chce jít za tatínkem a on odpovídá, že ano. Vzala jsem ho teda a položila vedle Jirky. Bonek v mžiku seděl, ukazoval na Jirku a volal:"TÝC, TÝC, TÝC" :D
