Tak se nám přece jenom nakonec podařilo sehnat pár lístků na olympiádu. Hned první den po zahájení - 28.července v sobotu jsme se ráno vydali do Excel arény v Docklands, kde jsme povzbuzovali stolní tenistku Danu Hadačovou z Vacenovic, toho času žijící a studující v Plzni, tou dobou právě v Londýně vší sílou se opírající do plastového ping-pongového míčku. Bohužel Dana prohrála v prvním kole s Australankou Miao Miao (nutno podotknou, že čínského původu), ale i tak jsme viděli krásné zápasy prvního kola mužů i žen. Dokonce jsme se i naučili bodování stolního tenisu a pochopili pravidla :)
První fanoušek olympijského klání
Olympijská pochodeň před naším domem
Jdeme na ten pinec
Jo!
Excel aréna
Danin servis
V týdnu nás poctil svou návštěvou Jaromír Škola (anglickým ekvivalentem Springpeace School) s přítelkyní Ninou. Naběhli jsme do Českého domu (oficiální zázemí českých turistů v Londýně) v londýnské čtvrti Islington, prošli jsme si ho odshora dolů, pofotili se s Robertem Zárubou a sehnali další lístky - tentokrát na voleyball ve sportovišti Earl's Court. Dostali jsme lístky na základní skupinu A, kde se utkaly týmy Austrálie a Itálie (taková zahřívací pinkačka) a Rusové s Američany (to už byl pořádný volejbal). Zahulákali jsme si v naplněném kotli, fandili ze všech sil a večer se unaveni nechali odvézt kolabujícím metrem domů. Jarek měl chuť na erteple, tak jsme ještě vařili erteple :D
V českém domě
Na Trafalgaru se Školovýma
Veslujeme
Kopeme do balónu
Hodnotíme výsledek kriketového zápasu
Hlavně řádné obutí
Prdelka českého doubledeckeru
Mimo tyto sportovní zážitky jsme samozřejmě bloudili ulicemi Londýna, chodili pozdě spát a snídali oběd, řezali kolečka na kufru, aby se vlezl do letadla, poznávali chuť Nivy a Cheddaru, kupovali nový kufr, kupovali nové oblečení, hráli hru na známe osobnosti, snažili se proklouznout na Horse Guards parade, kde se hrál plážový volejbal a užívali si zasloužené dovolené.
Reprezentační gumáky podruhé
Naložím ti nudle, jo?
A terazky já tobě :)
Tramtadadááááá - zlatým hřebem Olinpyjády bylo semifinálové fotbalové utkání mezi ženskými týmy Francie a Japonska, kteréžto naprosto předčilo naše očekávání jak v počtu návštěvníku, tak v kvalitě sehraného zápasu. Japonky v prvním poločase luply Francii dva góly, po přestávce jim ale jaksi došel dech a jenom odkopávaly balón pryč od své branky. Francouzky snížily na 2:1, pak neproměnily penaltu (jaká škoda!!!) a do konce zápasu jenom ostřelovaly japonskou branku.
Chachá, já to tu hlídám...
Pane, co to tady děláte, tady je moje místo!
No, já jsem Jaromír a váš šéf mi řekl, že máte padáka a já to tu beru za vás...
... tak mi dejte tu růžovou bundu a dej si odchod.
Néééé, děláme si prdel!!!
Oslava první české zlaté medaile
Tak nás tam teda pusťte, když už jsme si koupili ty lístky... (jdeme na volejbal)
Vstupní prohlídka
To budou napínavé okamžiky!
Ták se tu nejdřív nafotíme...
Co to? Tady prší!
Nespadne to když budeme pořád ubírat, Jirko?
Návštěva z Watfordu.
Oběd na zahrádce
Lenka pere... :)
A to je pro dnešek vše milí lidé, neboť už je moc hodin a já musím vypnout počítač a sbalit ho do kufru - zítra ráno odlétáme na Moravu a budeme zase chvilku s vámi :) Jdeme na svatbu Koťovi Petáskovi a jeho Zdeničce a také na oslavu diamantového jubilea našich milovaných stařečků Janka a Milky Příkaských :) Hip hip huráááá! Pápáááááá!
Velká spousta událostí se přihodila od posledního zápisu do této elektronické kroniky a je tedy třeba je pěkně popořádku zaznamenat, abych na ně nezapomněl já, ani generace budoucí :)
Léto je letos v Anglii velmi vlhké, už od května nám pořád prší a prší - angličani říkájí, že je to velmi neobvyklé (stejně jako loni, předloni, atd.) a jsou z tohoto způsobu léta velmi nešťastní. My už po loňských zkušenostech víme, že je to tu normální a že se v nás jen místní domorodci snaží vyvolat soucit :D
Po příjezdu z dovolené ve Walesu k nám nečekaně přiletěla rohatá okřídlená návštěva až kdesi z Dúbravy.
Rohatecký Roháč?
Na konci června jsme se rozhodli trochu poznat klubový život v "černých" čtvrtích Londýna a zamířili jsme do jazzového podniku The Vortex. Doprovázel nás pražák Pavel, kterýžto tadu v onu dobu trávil svůj pravidelný týdenní pracovní dýchánek. Přibalili jsme ještě Pavlova spolužáka Jirku, taky pražáka, zabookovali jsme lístky a v sobotu 30. června ve vlahý letní podvečer jsme vyrazili do čtvrti Hackney, kde se klub Vortex nachází. Pavel měl trochu obavy, je tam prý docela černo a tak, ale my nejsme rasisti, nikoho se nebojíme a nic se nám přece nestane! A pravé jazzové kluby by asi v nóbl bílých čtvrtích nikdo nezakládal :)
The Vortex - příjemný klub s barem, pro cca 50 lidí. Na programu byly 4 kapely, vesměs směs jazzu+rocku+soulu - moc dobře se to poslouchalo. Nejvíc náše uši zaujala tříčlenná kapela Abimaro, posuďte sami a ochutnejte jejich "Zázvorový čaj":
Fotečka přímo z klubu
Aby toho mokrého léta nebylo málo, přiletěli nám na návštěvu Mokří :) A hned vyšlo sluníčko! Zůstali s námi jenom tři dny, ale o to víc jsme si to společně užili. Obešli jsme tradiční londýnské památky a zajímavá místa, navštívili súsedu Laďku Vacenovskú (opravdu bydlí jenom 5 minut pěšky od našeho domu :), v neděli jsme se zúčastnili mše v katedrále svatého Pavla - se symfonickým hudebním doprovodem (Missa in C 'Corronation' / Mozart) a na závěr jsme se ještě stihli povozit novou lanovkou přes řeku Temži.
Na Trafalgaru
Neco pro Jarka Kotáska - kůň na Marble Arch
Projížďka na lodi, vlevo čerstvě dokončený mrakodrap The Shard
Olympijští maskoti všude kam čočka dohlédne:)
Lanovka z Greenwiche do Docklands
A ještě jedno video - jak jsme letěli:
Jelikož je Lenka v sedmém měsíci požehnaného stavu a je málo pravděpodobné, že na konci srpna bude schopná absolvovat cestu letadlem domů (přestože letenky už máme), vyslal jsem ju s Mokrýma na zpáteční cestu do Ratíškovic. Ať ji všichni v Raťkách vidí ještě i s břichem - až přijedem s miminkem, tak by nám věřili že je opravdu naše :) Takže 16. července v 8:30 ráno odlétali všichni tři z Londýna, aby před dvanáctou hodinou brněnského času přistáli v Tuřanech. Tak teď jsem tady sám, ale mám tady na pomoc obrázek od Alžběty, tak vždycky když je mi smutno, tak se na něho podívám a je to trochu lepší. A navíc, zítra už Lenka dojede zpět za mnou - huráááááááááá, právě teď jsme si volali a všecko je OK - a taky bude OK :D
Na oslavu královnina jubilea jsme se rozhodli prchnout z přelidněného Londýna a navštívit národní park Brecon Beacons ve Walesu. Dva dny státních svátků po sobě nám rozšířily víkend, tak jsme s našimi věrnými poutníky Andreou a Janem vyrazili v pátek navečer na cestu - směr západ - do městečka Merthyr Tydfil.
Jedéééém!
Přivítal nás hotel Premier Inn a Jan hned na úvod zjistil, že klíče od jejich pokoje lze použít k otevření našeho pokoje :D Tak se měnily zámky.
Domlouváme program na další den
První den jsme navštívili nejvyšší štíty národního parku - Brekonské pochodně - což je skupina asi pěti vrcholů vzájemně propojených ostrými hřebeny.
Nahoru na Brecon Beacons
Na kopečku
A dolů :)
Mraky všude okolo
Andrea₊Jan=VŠL
On the Road
Druhý den jsme prozkoumali vodopády v okolí Abercrave + místní restauraci s vynikající jehněčí roštěnou :)
Henrhyd Falls
Hledíme na vodu
Procházka za vodopád
Moderní napajedlo
Třetí den - pondělí, jsme si dali s Lenkou oraz a Andrea s Janem vyrazili sami k jezerům Llyn y Fan Fawr a Llyn y Fan Fach. Já jsem se vydal na obhlídku okolí města Merthyr Tydfil.
Čtyřnozí společníci
Pohled na Brecon Beacons
A v úterý už jsme se vydali zpátky domů. Po cestě jsme se ještě stavili k moři, ale chčilo a chčilo a moře bylo rozbahňané a studené, tak jsme byli rádi, že jsme po tříhodinové cestě autem byli zase všichni v pořádku doma :)
