Výročí

Přesně před rokem, 6. prosince večer, jsme dorazili do Anglie, jaxi se nám tomu nechce věřit, máme pocit, že jsme tu chviličku a nic zásadního se nestalo... což se jistě rapidně změní až za 14 dní přijedem domů a uvidíme, jak všichni za tu dobu vyrostli.


První měsíce se to tu tahlo hrozně pomalu, ale teď, když pracujeme, tak nám nějak zrychlili čas - nestíháme obracet kalendář...


Toť vše, to jenom tak aby řeč nestála :)

Béleše

Ano, už máme po krk hovězích a jehněčích roštěných, mastných fish&chips, párečků s fazolí a slaninou, toastů s tuňákem a ovesné kaše na snídani. Dozrál čas udělat si pořádné jídlo.

Takže jsme nakúpili fazulu, majoránku, mrkvu, múku a kvasnice. Voda začala vřít, těsto kynút. Lahodná vůně provoněla koupelnu, záchod i kuchyň.

Dnes, se totiž v Londýně servírovaly delikátní béleše s fazulovú polévků...

Tak, ten v popředí jsem dělal já :)

Camp u svatého Pavla a Remembrance Day

Zajeli jsme se podívat jak hnutí Occupy London stanuje u St. Pauls cathedral. Tož pěkný kemp, zajímavé názory, stanová univerzita, workshopy a second-hand bufet :) Škoda, že toho hojně využívají i bezdomovci a různé podivné individua, takže dnes je to tam už trochu smradlavé, špinavé a zaplněné odpadkama.... :-/

Z kostelních schodů je krásný výhled :)

Kompostujeme co se dá

Chlupatý okupant

V pátek 11. 11. v 11:00 dopoledne si občané státy Commonwealthu připomínají ukončení 1. světové války (WWI) dvěmi minutami ticha. Hezký zážitek: okolo desáté hodiny přišel hromadný mail, aby všem připomněl, že v 11 se mají na dvě minuty zklidnit, vypnout monitory, vypnout telefony, zastavit se a vzpomenout na ty, kteří zahynuli ve válce. Úderem 11 hodiny všechno v kanceláři ztichlo a jenom jsme se mlčky dívali do nikam :) I na ulici se lidé zastavili a stáli, auta a autobusy taktéž. Po dvou minutách už se zase všechno vrátilo do zajetých kolejí a mraveniště žilo dál...
Někteří lidé se potom začali bavit o svých příbuzných, kteří bojovali nebo i zahynuli v první světové, tak jsem poslouchal a pak se k nim i přidal. Vzpomněl jsem si, že mám od bráchy v mailu nějaké fotky stařečka Michala Příkaského z války, tak jsem se chtěl vytáhnout a ukázal jsem je Craigovi, který hned zalarmoval ostatní, aby se na to šli podívat :)

Stařeček Příkaský

Chyba! Vůbec mě to nenapadlo, ale Angličani hned poznali, že ta jeho uniforma nemá nic společného s Trojdohodou, ale že stařeček bojoval na straně Trojspolku. Tak se na mě škaredě podívali, pak se trochu usmáli a bylo po debatě. Tak teď nevím, jestli jsem někoho z Britů neurazil, když jsem tak veřejně přiznal, v tento jejich velký den, že udatný národ český tehdy bojoval proti Anglii na straně Rakouska-Uherska :DDD
Asi jsem to měl zachránit legionářema, ale na to jsem si v tu trapnou chvíli nevzpomněl ... Stará pravda se opět potvrdila: "Mlčeti zlato!"

Skupinovka na pohlednicu dom

Říjnový přehled

Nebudu se dlouho vypisovat, stejně to nikdo nečte :)


1) Přijel Pavel z Prahy a jeli jsme do Bletchley Parku, kde se za WWII dešifrovaly nacistické kódy - Alan Turing tam louskal Enigmu. Moc hezké muzeum počítačů :) Bohužel sekce evoluce výpočetní techniky byla zrovna zavřena - tak příště...

Collosus (Pavel vyzvídá jak to funguje a jestli by to šlo připojit k jeho iPhonu)

Enigma - šifrovací stroje Wehrmachtu, jejichž kód angličtí matematici dokázali prolomit

Socha Alana Turinga

The Bombe - funkční replika dešifrovacího stroje

Střeva Bomby - pouze mechanické prvky :)

 

2) Lenka má nové kolésko, aby nemusela šlapat k Sáře pěšky, tak jsme ho byli projet do české hospody ve West Hampstead.

Zastávka v Hampstead Park

Lenka láká objektivy fotografů

Pohled na City

3) A nečekaně přijela další návštěva z Ratiškovic a dovézla tekuté zlato

Lenka navařila a všechny nás nakrmila :)

V Müllerce od dědy Šebesty přicestovala i ratiškovská octomilka :)

4) Byli jsme pozváni na Halloweenskou party do Watfordu a čekalo nás tam i degustační překvapení.

Procházka parkem a koňským výběhem

Ochutnávka a hodnocení ciderů

Anonymní vzorky

Po náročném sommeliérském tápání známe vítěze :)

5) Končí další etapa v mojí práci - stěhujeme se do nové budovy

Poslední pohled z kanceláře směrem k Temži

V den stěhování výjimečně můžeme do práce v "ležérním" oblečení :)
Africko/Indičtí kolegové zleva: Arti Šáh, Rádhakrišna Kotakonda a Ashly José

 6) A babí léto nám taky končí...

Babočka chytá poslední sluneční paprsky

Digging the hole (kopeme díru)

Tak a pro dnešek stačilo, neboť už je hodin plná p.... plný komín - a já mám zítra brzo vstávat, protože mi začíná třídenní školení CQ Day v Maidenhead, pápá :)

Wessex

Září, můj nejoblíbenější měsíc v roce. Indiánské babí léto rozehrává barvy v naší zahradě, lípy se lesknou zlatem, duby nám naházely na zem zralé žaludy a když se Lenka vrací z práce, tak jí na chodníku křupou pod nohama. Dnes okoštujeme ten jedlý kaštan co roste vedle domu na ulici, plody leží na trávě vyklubané ze zelených ježečků a volají: "Vem si mě domů a upeč mě!'". Hrušku na vršku napadla nějaká houba a krásně zhnědla, tuja je pořád stejně zelená - evergreen :) O ořechu už jsem myslím psal - všecky plody snědl Chip a Dale, nic na něm nenechali. A třešně už dávno zapomněly na červnové červenání. Jejich listy už se těší jak si odpočinou na zemi. Ale chladný vítr se někde zapomněl, místo toho celé dny svítí sluníčko a lidé vysedávájí v parcích a u stolečků před kavárnami.


A my přece taky nebudeme sedět doma nebo v kanceláři! Pojedeme na výlet. Pojedeme někam daleko, kde to neznáme, ale kde tušíme, že by to mohlo být hezké. Pojedeme tam s lidma, které máme rádi a s kterýma je pohoda, s Andreou a Janem. Jan půjčí auto a Andrea nám půjčí Jana, aby mohl řídit. Vyjedeme co nejdříve, nejlépe 17. září v sobotu.

Vyjíždíme - Vauxhall Astra a jeho posádka

Pojedeme směrem na jihozápad, do kraje Wessex, což je vlastně zaniklé anglické království skládající se ze tří menších okrsků, Wiltshire na východě, Somerset na Západě a Dorset na jihu. Projedeme hlavně Wiltshire a Dorset, neb nás tam zaujalo nejvíc pozoruhodností :D

Tak jo teda, nejdřív se zastavíme třeba ve Windsoru, tam je staré královské sídlo - napůl hrad, napůl zámek s krásnými zahradami a spoustou turistů okolo.

Příjezd k hlavní bráně ...

... k zámku

Windsorský hrad

Queen Victoria

Odpoledne vyrazíme k Salisbury, najdeme tam poblíž nějaký kemp a rozbijeme naše stanová obydlí - jako plukovník Kaddáfí :) Město Salisbury je postaveno z trosek starověkého římského opevnění Sarum a je proslaveno katedrálou s nejvyšší kostelní věží ve Velké Británii (123 metrů). V katedrále se nesmí fotit, zrovna končí mše, projdeme chrámovou lodí a nejvíc nás určitě zaujme křtitelnice naplněná po okraj svěcenou vodou, se čtyřmi rohy, kudy voda padá k zemi a ztrácí ze ve vyzdobené podlaze - hladina se ani nehne - dokonalé zrcadlo. Stavba působí majestátným dojemem, který je umocněný použitím kamenů ze starověkého románského městra. Už se tam těšíme!

Stan co nám půjčili Bára s Petrem. Old Sarum v pozadí

Katedrála v Salisbury

Věž tak vysoká, že není ani vidět vrchol

 

Okolo nádvoří

Poté co prohlédneme katedrálu, chceme vyrazit směrem ke Stonehenge. Může nás ještě po velkolepé katedrále dnes něco překvapit? Katedrála je vznešená, nazdobená a obrovská. Stonehenge je naproti tomu pár hrubě otesaných kamenů, dnes už spíš rozvalin na široké Salisbury Plain.

Sychravé počasí, déšť a vítr při příjezdu

Už se to rozjasňuje

I sluníčko se chce podívat na kameny

Turisté z Východní Evropy

Atmosféru u Stonehenge je mystická. Přestože jsme ve společnosti přinejmenším stovky lidí, panuje klidné ticho. Na kamenech odpočívá hejno ptáků, náhle se jako na povel vznese, zakrouží nad kameny a znovu se na nich usadí. Ze Salisburských planin neustále vane studený vítr, mraky na nebi dotvářejí dramatické kulisy. Katedrála stará 4000 let.

Všichni to musí vyfotit

 Po ubytování v kempu ve Warehamu pojedem směrem k moři - do Swanage. Po cestě jistě potkáme něco nevšedního, třeba ruiny hradu Corfe Castle.

"Hrad jehož historie sahá až do 11. století byl jedním z nejlépe vybavených hradů středověké Anglie, co se opevnění týče. V roce 1646, v průběhu anglické občanské války, byl hrad dvakrát dobýván parlamentaristy. Majitel hradu, royalista Sir John Bankes, v té době bojoval po boku krále, proto obraně hradu velela jeho žena Mary Bankes. Ta měla kdispozici pouze služebnictvo a pět mužů. Přesto nedokázala armáda parlamentaristů tuto pevnost po tři měsíce dobýt. Pomohla jim až zrada jednoho z obyvatel hradu. Aby se hrad znovu nedostal do rukou royalistů, nechala armáda stavbu zničit."

Demolice hradu trvala 6 měsíců a bylo při ní použito 200 tun střelného prachu. Z trosek pevnosti v následujících letech vyrostlo pod kopcem město stejného jména.

Pohled z vesnice Corfe Castle

Jan jde dobývat

Lenka na zteč!

Pohled z hradní věže na městečko

 Až přijedeme k moři, půjdeme se podívat na skaliska, budeme hledat fosilie vyhynulých mořských živočichů a sbírat krásné kamínky. Projdeme se po útesech a třeba najdeme i maják.

Moře bouří, vichr zuří

Tak, jo, našli jsme aj ten maják, možeme jet dom...

Tři poutníci na skalách

 Poslední večer bysme se mohli ubytovat někde poblíž ostrova Portland. Odtud pochází portlandský cement a taky se tam těží spousta kamení. Všude je jenom kamení, skály, šutry... taky se tam půjdeme podívat.

Zapadlý kemp ve Weymoth

A tady už se měří rychlost větru na nejjižnějším cípu ostrova

Pápá

Krávy mají přednost

Po cestě domů nás přepadl Cernský obr - sprosťák :)

Tak taková je naše dovolená, snad uvidíme aspoň to málo z našich přání a třeba to bude i lepší než ten výlet na Kokořín...