Velikonoce jsme slavily opět nemocní, Mariánka měla zánět spojivek a na pár dní to chytl i Bonek. Nemohli jsme do kolektivu, ale ven jsme chodili a i na Velikonoce se řádně připravili a následně i své rodiné příslušníky a ostatní přátele o pomlázku neošidili :)
Už tomu tak někdy je, že lidé semtam slaví životní jubilea. Ani mně se tato událost nevyhla, i když bych si to moc přála :) naštěstí mi Jirka nadělil krásnou netradiční oslavu, která se dala přežít!! :) Teda vlastně prase padlo ve prospěch všech a celé rodiny :) Doufám, že si všichni akci užili :)
Děcka se nachladily, takže Bonískovo chodění na kakáček se zastavilo :(
Byli jsme hodně v teple doma, jenže i při nachlazení potřebují děti tzv. pustit žilou a když to nejde venku, tak se musí vyběhat doma.
Bonísek se naučil krásně děkovat, téměř pořád říká:"Dekuju, mami". Za takové poděkování bych mu snesla i modré z nebe :) Když tak krásně děkuje (dřív říkal dedeku), tak už ho učíme promiň, prosím atd. a celkem mu to taky hezky jde. Nejraději má, když si před jídlem přejeme dobrou chuť :) a nemá rád když "Tati...chybí!"
A už začíná skládat 3 slova za sebou. Jeho první tříslovná věta byla :"Mami, totol, idu" (mami. pozor, chci projít:)
Spí celou noc a vypadá to, že se nám podařilo během pár dní bez nějakého většího protestu odbourat dudyn :) a to ho měl tak rád! A když ho nemá, tak mu nechybí. Nechápu, ale jsem ráda, spí celou noc a ještě k tomu bez cucka. Jupí!
Mariánka spává ve školce!!! Tak moc si přála, tam spinkat. Vůbec se jí nelíbilo, že po obědě musí sedět na nějaké odstrčené židličce, když ostatní děti jsou v pyžamu a řádí na postýlkách. Ona přece o tolik přichází :) Takže jsme 1. února přinesly do školky pyžamko a už je velká holka. Sice tam vůbec nespí (chápej, nespává po obědě už od léta), ale je tam :) Zpívá árie na celé kolo, jak doma, za což je napomínána, ale přesto chce být s dětmi. Je to její rozhodnutí, za kterým si pevně stojí. Roste nám před očima...
V únoru jsme se sněhu nedočkali. Ten lednový byl první a poslední :) Kdo stihl postavit sněhuláka, mohl se zúčastnit soutěže, kdo čekal na později, měl smůlu :)
ALE v Járku je konečně voda!!! Po více než půl roce jsme se dočkali :)
V únoru proběhla na knihovně přednáška psychololožky Barbory Mňukové, která povídala o psychice malých dětí a apelovala na to, aby rodiče zkoušeli dávat děti na kakáček v době od 18 měsíců do 2 let, ať je zima nebo teplo, že to má blahodárný vliv na jejich budoucí sebevědomí. Moc se mi do toho nechtělo, ale pro Bonískovu budoucnost jsem se rozhdla, že tomuto nápadu dám šanci. No a ono to celkem funguje. Bonísek běhá doma bez gatí a pozná, kdy se mu chce čurat. Sedá si sám na kakáč a je štěstím bez sebe, že se tam vyčural :)
Navštívili jsme karneval ve školce
Stavíme bludiště
Oblíbené okno
Na mé 30 té narozeniny bylo venku 12 stupňů a vyletěly včely :)
JO a Jirka se po 2 letech oholil :) vzhledem k tomu, že Boni má rok a třičtvrtě, pojí se k této události vtipná historka :)
Ten večer, co se Jirka oholil, přišla hlídat děti babička Jana. Jirka se děckám ukázal, Mariánka hned zjihla a volala:"Jé, tatinek je ostřihaný" a hned s k němu lísala. Bonísek tomu nějak nevěnoval pozornost, tak jsme ho nechali. Odjeli jsme na večeřu, vrátili jsme se, když děti spaly. Tu noc byl Boni nějaký neklidný, pořád se budil, chtěl pit a hlásil:"Pití, týc, pití týc", já v polospánku jsem tomu nevěnovala pozornost, dala jsem mu vždycky vodu a spali jsme dál. Ráno se Boni vzbudil a volal:"tati", ptám se ho proto, jestli chce jít za tatínkem a on odpovídá, že ano. Vzala jsem ho teda a položila vedle Jirky. Bonek v mžiku seděl, ukazoval na Jirku a volal:"TÝC, TÝC, TÝC" :D
