Je posledni den v cervenci, pulka prazdnin za nama a ja jsem tento mesic jeste nenapsal zadny prispevek na blog. Ostuda. A to jsem si dal predsevzeti, ze budu psat minimalne kazdy tyden, jelikoz se kolem nas deje tolik zajimavych veci, ktere si zaslouzi aspon slovem zminit. No, jak je vidno, je tech veci a udalosti az moc, tak moc, ze na psani blogu vzacneho casu nezbyva. Prave sedim v londynske kancelari, je pul seste a Anglicani uz jsou v hospode, ale ja jsem tu pracovne a musim si dodelat svych 8 hodin, tak jeste pul hodiny tady ztvrdnu. Jsem podruhe tento mesic v Londyne, migrujeme stavajici system vyvoje na "automatizovanejsi" verzi. Bydlim u Jana ve Watfordu, je s nim sranda, mame si furt o cem povidat, vecer pijeme cider a hrajeme na kytaru. Moc se mi ale nechce letat, presne pred 14ti dny sestrelili na Ukrajine letadlo se 300 civilistama, minuly tyden zase spadlo v Africe letadlo se 190 lidma, tak jsou ty lety do Londyna ted takove smutnejsi. Ale i presto vsecko je letecka doprava statisticky nejbezpecnejsi formou cestovani, hned po "prstem po mape" :) Navic se k tem ruznym valecnym hrozbam ted pridala jeste Ebola, ktera propukla pred par mesici v zapadni Africe a jak odtud do UK leta spousta letu, tak je tady realna obava, ze to sem brzy nekdo donese. Globalni svet ma zkratka sve bile i cerne stranky.
Lenka je doma s deckama a uz se nemuzu dockat, az v sobotu rano priletim a budu cely den s nima. Posledni tyden v srpnu a prvni v zari si beru volno a budeme odpocivat. Houpat se v siti, jist jabka, chodit do vinohradu a do lesa. Taky bych mel zacit resit nejake pohovory - RW me "donutili" zalozit v CR spolecnost sro, abych pro ne mohl zamestnat nejake lidi a oni usetrili na drahych anglickych platech. Nechce se mi do toho, ale lepsi cestu momentalne nevidim. Kdyby to nahodou nevyslo, pujdu varit do skolni jidelny. A zmenim jim jidelnicek, to co ty decka ji je otresne. Bereme trikrat tydne jidlo ze skolni jidelny a jsme zdeseni. Nechutna to spatne, ale nei tam zadna zelenina, ovoce jen ve forme kompotu, omacky se vari z prasku, maso je kazdy den.
Chceme stavet pred domem plot - deda Frantisek nam pred 20ti rokama nachystal zaklady a slupky, ted uz chybi jen late. Stoklaska uz nam nameril rozmery, ale babi Ani zjistila, ze plot podle noveho digitalniho zamereni nestoji na nasem pozemku. Jsme o kousek vedle, cele 3 metry :D. Chyba se stala pri digitalizaci, ale nikdo si toho nevsiml. Skoro nikdo v ulici, az na par jedincu na zacatku. Skoda ze tehdy neupozornili ostatni. Ted bude rozhodovat zastupitelstvo, jestli nam vubec tu puvodni cast pozemku prodaji :D
A taky si nechavame delat projekt na prestavbu domu. Petr Lovecek dela v Kyjove v Projektisu, tak dojel s kolegou Rybou a prochodili cely barak a pomerili vsechny mozne i nemozne stenay a vystupky a uhly a udelali plany. Ted na jejich zaklade budeme vymyslet, co pristavit, zbourat a zazdit :D
Mariana uz cura bez plenky - teda jen venku na trave, kdyz je doma, klidne to pusti na koberec. Nechce se ji to resit - je chytra dost, tak vi, ze je jednodussi to poslat do plenky :). Zato uz umi spoustu pisnicek a basnicek, vi kolik je 7x8. Dva roky ji budou v zari, tak jsem zvedav, cim nas jeste prekvapi.
Bonifac roste jako z vody a taky uz zacina komunikovat. Lenka si s nim povida a on se po ni toci a rika: "Aaaaaaaa". Pred par dny byli s Mari oba nejaci zapareni, asi z tech tropickych teplot, ale fialova gencianka to za par dni spravila.
Je to krasne mit zdrave a chytre deti, hned je ten svet veselejsi.
Tak uz v praci koncim, jdu do Waterstones podivat se na nejake knizky pro decka a pak jedu do Watfordu k Janovi. Jeste se dvakrat vyspim a jsem doma :)
