A už je duben ...

Jaksi to letí, už je duben, budou Velikonoce, královská svatba. A Máj. A my jsme tu už pátý měsíc :)

Tak co je nového? Jaro je v rozpuku, to určitě vidíte na fotkách. Je to příjemné jít ráno do práce okolo rozkvetlých voňavých třešní, klasických bílých a růžových okrasných. Je to tady vůbec oblíbený strom - nesmí chybět před žádným domem a na žádné zahradě. V parcích tulipány a jiné květiny, které ani nedokážu pojmenovat.

Zahrádka v rozpuku

A eště raz

Rozmarýnek nám vykvetl

??? co je to ???

Prvosenka jarní

S obědem teď vlastně chodím hlavně do parku. Trávníky jsou plné lidí, protože lavičky už jsou dávno obsazené. Každý má na klíně v krabičce sendvič nebo misku s jídlem, krmí se, zobe a chytá přitom fotony prvního jarního sluníčka. Je odtud krásně vidět na Londýnské-Ruské kolo a trochu na Big Ben. Když se mi nechce do parku, tak jdu na Trafalgar Square, pod kapitána Nelsona a už se mně párkrát stalo, že jsem tam zaslechl češtinu - naši turisti jsou prostě všude - a většinou je jim okolo 15ti a je s nimi paní učitelka angličtiny :) V práci pohoda, nikdo nic nehrotí, čajíček, kávička...

Letní čas se nám také posunul o hodinu - platí pro všechny státy EU. Takže z práce už nejezdím potmě a je to o hodně veselejší. Každé úterý k nám do budovy chodí čistič bot (shoe shine man) Geoff, je zajímavé pozorovat profesionálního čističe při práci. Jak říkal náš profesor matematiky: "Na pracující lidi bych se dokázal dívat celé hodiny." Geoff vybere od lidí polobotky, zašije se s nima v koutku u kuchyňky (shodou okolností na něho krásně vidím) a botu po botě v podřepu čistí nejdřív kartáčem, pak drsnější látkou a nakonec nějakým spešl kapesníčkem, dokud se nelesknou jak psí gulky :) Pár bot si potom dá na levou ruku, pravou urovná tkaničky a jde je předat majiteli. Bosý a šťastný majitel Geoffovi dá pár liber a celý den pak polobotkama háže po kanceláři prasátka. Geoff si po dobře vykonané práci sbalí vercajch a s úsměvem pokračuje do dalšího patra. Bavil jsem se o něm a o jeho práci Andrewem (šéf), a ten mi řekl, že tuto práci většinou dělají lidé bez domova - zařizuje to pro ně nějaká neziskovka, aby měli aspoň základní příjem. A na Geoffovi je navíc vidět, že ho to baví!
Taky se mě Andrew včera ptal, jestli mám dost propisek. Hned mě doklaplo, že je to narážka na Vaška Klausů. Tak už i angličané se baví kleptomanií našeho prezidenta :) Ale je to pro ně jen vtípek, většina jich o naší malé pivní republice moc neví (taky si mysleli, že Klaus je premiér, oni totiž prezidenta nemají...), když už, tak ještě vzpomenou Havla - toho zná Andrew díky tomu, že byl Havel kamarád Franka Zappy a hudebníků z Rolling Stones (jeho oblíbenci). Referoval jsem Andreovi o znechucení většiny lidí z české vysoké politiky, že se u nás za celý rok neřeší problémy občanů, ale vlastní problémy a kauzy politiků (překvapivě třeba zase teď). Tak se divil, že je to vůbec možné, to jednoduše v UK neexistuje - jakmile se objeví jen podezření, politik dobrovolně odstupuje z funkce, dokud se celá věc nevyšetří. Inspirace :) No, ale asi to zas tak růžové nebude, protože když ráno čtu noviny, korupčními aférami v Britské politice se to jen hemží :)

Skoro bych zapomněl, že jsme tu měli další převzácnou návštěvu: dochtorku Adélu Foltýnovú od Včelína (žádná přízeň, kolegyně z Doliny) a Ivoša Macka, jejího přítele z Hodonína. Pracují v Brně a rozhodli se poznat Londýn na vlastní kůži.

Už je to tady! Večeře :)

Pobyli tady s námi skoro pět dní, procestovali si Londýn, ani nás k tomu moc nepotřebovali - už jsou to dospělí lidé :), jenom večer jsme se vždycky sešli na nějaké dobré jídlo a pití. V neděli 9. dubna jsme s nimi cestovali Londýnskou DLR (takové nadzemní metro, které jezdí jen ve čtvrti Docklands) do Greenwiche, najít ten slavný nultý poledník. Po dlouhém hledání a aniž bychom to věděli - i jeho několikanásobném překročení - jsme ho opravdu našli, důkaz přikládám na fotce :)

Cestujeme po Londýně

Mrakodrapy v Docklands (a tři obři)

Greenwich je vlastně hvězdárna a astronomická observatoř (kromě toho, že je to celá městská čtvrť) - takže je to na kopečku a je odtud krásný výhled na Londýn. A v parku opět tuny a tuny lidí - na trávníku s balonem nebo kriketem, na lavičkách se sendvičema a zmrzlinou, na chodníku na kole nebo bruslích. Babylon.

Pohled z observatoře na Docklands

Nultý poledník. Adéla, osel a Ivoš :)

Greenwich park

Taktéž jsme spolu navštívili jeden slavný přechod pro chodce na neméně známé Londýnské ulici. Nečekali jsme, že tam bude spousta lidí, kteří se budou chtít vyfotit stejně jako my, tak jsme si museli ještě vystát frontu, naneštěstí jezdila spousta aut (narozdíl od roku 1969), takže výsledná fotka není moc podobná originálu :) Ostatně, posuďte sami...

Kde to je? Nápověda aj na ceduli :)

Lenka jako nanny :)

Zdravím :)
Jelikož mám novou práci, ráda bych vám o ní něco napsala (i o rodině, kde pracuji, ale vše postupně).

Pracuji jako nanny. Když se vloží "nanny" do překladače najde to výraz chůva. Podle Wikipedie se nanny stará o děti ve věku od 0-5let, když rodiče nejsou doma. Není to vychovatelka ani služka, vystihuje ji pojmenování - paní domu :) Je vysoce specilizovaná ve výchově dětí a certifikovaná v kurzu první pomoci.
Je starší 20 let. Jako nanny může pracovat i muž, pro něj se pak použije výraz Manny.
Historicky se chůvy váží k anglickému kolonialismu - děti evropských důstojníků byly svěřeny do péče domorodým ženám, které žily v domě pánů po celý život. Obyčejně nosily uniformy. (Kdo má rád filmy Jih proti Severu a Scarlett, tak si myslím, že černoška, která Scarlett vychovala byla typická domorodá chůva :) - dělala vše v domácnosti, ale primárně pečovala o děti).
V 19. a 20. století byla tato pozice známá jako zdravotní sestra (nurse). Nurse měla ve své péči dům a pečovala hlavně o jednu místnost v domě zvanou nursery (dnes se tento výraz používá jako školka), kde jí byla k ruce asistentka známá jako nurserymaid (chůva). Spojením těchto dvou pozic vznikla dnešní nanny. Jelikož nanny pečovala o děti a jejich pohodlí, byla váženější než jakýkoliv jiný zaměstnanec rodiny a často s rodinou zůstávala po celou dobu svého života, kdy pečovala o děti i po více generací. (To mi zase připomíná český film Prstýnek, kde Růžena Šlemrová hraje nejdříve chůvu králově mladé ženě a pak se stará o jejich syna).
V Čechách se s tímto výrazem moc nesetkáme, tak mě zajímalo, jak to s tou nanny je. A protože mi to přišlo zajímavé, neviděla jsem důvod, proč se o to s vámi nepodělit :)

Oliver a Lewis - pohodička na zahrádce

Oficiálně pracuji od 1.4., pracuji legálně, což spousta lidí nemůže pochopit, ale tady v UK je nanny normální zaměstnání a je velmi populární. Některé ženy, které usilují dostat se do opravdu dobré rodiny, studují 3 roky na vysoké škole obor Péči o dítě. Já žádné takové studium za sebou nemám, ale jsou tu i víkendové jednodenní kurzy, které lze navštěvovat a trošku se tím v oboru dětí vzdělat. Moje rodina toto naštěstí nevyžaduje. Dali mi jedinou podmínku, a to že si musím dodělat certifikát první pomoci pro děti, který jsem úspěšně absolvovala minulou sobotu :) Takže asi jsem oficiální nanny a musím říct, že je to super. Starám se o 2 kluky ve věku 1,5 (Oliver) a 2,5 (Lewis). Rodina má ještě jednoho kluka - 9 let, ale toho moc nevídám. Hlídám děti hlavně proto, aby mamina mohla v klidu vyzvednout kluka ze školy, nakoupit a obejít si nějaké pochůzky. Většinou pracuji 4-5 hodin denně-odpoledne. Teď když bylo krásně jsme většinu času trávili na zahradě nebo v parku. poslední hodina a půl zahrnuje koupání, večeři a jdu dom :) Opravdu si nemůžu stěžovat. Navíc rodina bydlí kousek pěšky od nás.

Moc nám všichni chybíte, o tom žádná, ale ztrátu domova nám silně kompenzuje to, že je nám tu dobře (takový bezstarostný styl života jsme v UK opravdu nečekali), zatím vše vychází a můžeme se plně soustředit na to, kvuli čemu jsme sem přijeli - tedy jazyk a získávání zkušeností.

Přemýšlím, co více dodat a asi mě ani nic víc nenapadá. Kdyžtak připíšu později. Jo a přemluvím Jirku, aby vám taky něco napsal o jeho práci, protože to bude stát za přečtení :)

Krásný den všem!

Návštěva z daleka

Bylo nebylo, jednoho vlahého sobotního večera (19. března, léta páně 2011) přistálo na letišti Stansted letadlo z Brna. A nebylo to ledajaké letadlo, ale aeroplán nesoucí na palubě dvě osoby nám vemi blízké.
Tramtadadá: Evu Kremlovou a Petru Sukopovou :) Kufry plné ratiškovského ořechového chleba, vína, gořalky a uzenin jim taktak prošly celní kontrolou - a aby nemusely nadbytečné zatížení v Brně na letišti vyhazovat, radši namístě snědly i napečené koláčky a vypily PETbalené víno... tak se pro nás tyto dvě ženy obětovaly! Z letadla vystupovaly v dobré náladě, zpívajíce slovácké písničky :)
Přeplněné kufry v našem londýnském krcálku vyprázdnily a po čtyřech hektických dnech strávených v nákupních zónách ty kufry znovu naplnily a zase měly strach, že překročí povolené zatížení - a taky že jo, ale protože se halenky, svetříky, kalhoty, bundy, boty, trička, prstýnek, dvoje naušnice, sukýnka, ponožky, prádýlko a pudr (a  mnohé další, o kterém ani nevím) jíst nedají, tak v Londýně na letišti přivřel personál oči a holky spokojeně doletěly zpátky domů :)

Ahóóóóój, děkujem za návštěvu :D

British Museum

Tak sme se dnes rozhodli, že konečně projdeme to britské muzeum, když už je to teda zadarmo a je tam tolik zajímavých nakradených věcí z celého světa a britská vláda zatím nerozhodla o jejich navrácení :). Sedli jsme na metro a jedeme. V krtkovi vedle nás seděla holka a četla si knížku. Místo záložky měla v knížce pivní tácek "Starobrno - Nejlepší pivo na celé Moravě" :) Lence to nedalo a zeptala se jí, odkud je - čekali jsme, že bude mluvit česky, ale byla to Polka a nevěděla, že to malé kulaté je pivní tácek - dostala to prý od bráchy jako dárek :) Hahaha - taková luxusní záložka do knížky, to je od bráchy hezké :)

No, muzeum je taková megavelká budova, že jsme ani nedohlédli na konec. Obsahuje sbírky ze starověkého Egypta, Řecka, Říma, Asýrie, Indie, Afriky, Oceánie a Ameriky, Británie a já fakt nevím čeho všeho možného - prostě kde se všude Angličani v 18. a 19. století dostali, tak tam pobrali památky a zajímavosti a navozili to do Londýna. Takoví zloději. Je to tady dodnes pod jednou střechou a protože Angličani jsou si vědomi, že jim to nepatří, tak všechny sbírky alespoň bezplatně zpřístupnili, než aby to radši všechno vrátili  tam, kam to patří :) Spousta zajímavých věcí k vidění - během dneška jsme stihli projít jen Egypt, Asýrii, Řeky a Římany. Pokračování příště :)

Víko sarkofágu

Hieroglyfy na sarkofágu

Jedeme na výlet do říše mrtvých

Hlava a levá ruka neznámého vládce

Lví hlídka

Amenhotep III

Tady už je část Asyrské brány

Asyřané a jejich obrázky ze života

Panovníci byli napůl bohové

Ale hlavně pěstovali vinnou révu :) - zde podle listů asi Sylvánské zelené

Lovili lvy

Ochránce zvířat na ně poslat!

Tady už je býček z ostrova Kréta - Mínojská kultura

Sparta!

Apollónův chrám

To nevím co je za krásku, ale byla zaměstnaná jako sloup.

Ale pozor, toto je samotná Afrodita - bohyně krásy a lásky.

Busty slavných řeckých filosofů. Poznáte alespoň toho nejvýznamnějšího? :)

Jaro je tady ...

Pár obrázků vydá za tisíc slov.

Krokusky u silnice

Bílé, žluté a fialové

Jakási kuřanda na plotě :)

Vypadá to jak růže, ale listy to má jak rododendron, nevíme co je to...

Taky to voní jak růže

Fůůůůra krokusů

Rodinka

Super zaměstnání - hrát si na sochu. Takových pracantů jsme potkali vedle sebe asi 10.

Houses of Parliament and Big Ben.

Protestní hladovka proti válkám na středním východě (tábor pod velkým Benem).

Hippy transparenty.

Sousoší před Buckingham palace - královna Victoria

Takový šedivý kus kameňa :) Už sa stahujú mračna, za chvilku zmokneme,
Hyde Park bude příště :)

Narozeniny

Byl sem pozvaný na oslavu narozenin od jednej sympatickej cérečky - tož přeca sa nenechám přemlůvat - idu :) Všecko nejlepší a živijó!

Kerýsi deň sem jel z práce a metro narvané až po strop. Stál sem enom na jednej noze a tá eště nebyla moja, zezadu mě fuňal za krk jakýsi černoch, pupkem sem leštil brýle nejakej metr vysokej čínskej stařce, do pravého ucha mě kdosi celú cestu zpíval turecké lidové písničky a levá ruka měřala venkovní teplotu - zostála přivřítá ve dveřách... A na zastávce Arsenal, jak mávnutím kouzelného proutku , polovička teho národa vystoupila :) Až tam sem si uvědomil, že sa dneskaj hraje fotbal - Arsenal proti Barceloně - liga mistrů :) Tož fanoušci sa vozijú metrem, sportovci... no, nekdy ten svatostánek budeme moset take navštívit (třeba až tam bude hrát Baník) :)

Kdo hledá, najde!

Ráno jsem šel na metro a protože už jsem měl na předplacené Oyster kartě málo zlata, musel jsem si ji nabít na přepážce, aby mě to vůbec do podzemí pustilo... Dycky nabíjím tak 30 liber - to vyjde na pět pracovních dní, ale dnes nevím z jakého důvodu, jsem si řekl, že tam dám víc, ať to vydrží! Nabil jsem za 60 :) Spolu s Oyster kartou nosím ve stejném obalu i kartu do práce, která mi otevírá dveře... týden nová...
V obědovou přestávku jsem si zašel na poštu, aby toho nebylo málo, tak poslat pro změnu kartu číslo 3 - zdravotní pojišťovny - zpátky do republiky, protože už su pojištěný v UK a v ČR jsem se odhlásil. Prostě to tak pojišťovna chce... Prší, na chodníku davy lidí, na silnici řeka aut, za chvilku su v Royal Office, vytáhnu z kapsy nachystanou obálku a pošlu to doporučeně. Potom si skočím do mojí oblíbené uličky pro něco k obědu - to je taková suprs ulička, kde je plno malých jídelen ze všeckých možných koutů světa - dnes jsem neodolal a v Samurai jsem si dal Sushi. To je gurmánský zážitek, který by obsahově zabral celý článek, takže přeskakuju, popíšu jindy... (trochu slintám, jak to píšu... :).
Vracím se do práce s příjemným pocitem, že už mám snad všecko zařízené a oběhané (až na ten bankovní účet, u kterého ještě pořád nemám potvrzenou identitu - nemám čím) a když si chcu otevřít dveře do kanceláře - zrada! Nemám v pravé kapse karty, ale je tam narvaná peněženka! Kdo to udělal?
No, karty budou logicky asi v náprsní kapse, místo peněženky :) Hmmm, ta je prázdná... Na bundě ještě zbývá levá kapsa - ale zas nic! V kapsách u gatí je enom ušušněný kapesník :) To je v @#$%^&!!!
Tak si jdu celé kolečko v tem dešti oběhnout znova - detektivka. Z práce (bod A) nedřív na poštu (B), tam se mě ochotně ujme kdosi - něco mezi vyhazovačem, uklízečkou a pošťákem - zeptá se mě na jméno a za chvilku mi z jakési kanceláře nese pouzdro s kartičkama :) No jo, Oyster karta tam je, ale to druhé je zelené a je to bankovní karta Lloyds :) To by se mě hodilo, to také potřebuju, ale moje  není ani jedno - škoda :) Jdeme dál, k Samurajovi (bod C)- tam sem taky šachoval s penězama, kapsama, jídlem... Personál mě poznal a mysleli si, že když mně tak chutnalo, tak si jdu ještě pro další porci. Ale kartu nenašli ani oni :(
Špatnéééééé!!! To mám za to, že sa večer nemodlím! :) Paní Bohyně mě trestá :) Svatý Antonín ode mě odvrátil svůj zrak a z nebe na mě močí londýnským deštěm :(
No nic, jdu do práce, šalinkartu naštěstí můžu přes internet sledovat, jestli mě z ní někdo neužírá peníze - přinejhorším ji zablokuju, koupím novou a převedu si peníze na ni. Horší to bude s kartou do práce - za tu ručím 50ti librama - holt, dnes mám vydělané :)

V práci opět stepuju před dveřma a čekám až mě někdo otevře... ostuda...
Ještě zkusím převést peníze zavčas aspoň na Lenčinu kartu. Nejde to, nejdřív od zítřka.
Tak hodinu po hodině sem tam mrknu na stav karty, jestli už se někdo vesele vozí metrem za moje upotěné korunky, ale pořád nic, nikdo ji nepoužívá. Tak to ji třeba našel někdo poctivý, utěšuju se :) A určitě ju vrátí na Ztráty a nálezy :) Tak pro jistotu ještě hledám na netu, kde jsou v Londýně ztráty a nálezy - a je to na Baker street a jmenuje se to Lost Property Office - kancelář pro ztracené věci. Tož tam píšu, co se mně stalo, kdyby sa našla aspoň tá karta od práce...
Po práci přemýšlím jak se dostanu dom - to bude bez předplacenky drahé :) Jdu kolem pošty, je půl sedmé, ale ještě je otevřená - že bych to eště zkusil? Jo, snad už tam nic neztratím... Už je tam nejaký jiný panáček, všecko mu vysvětlím, on obejde všechny přepážky, ptá se zaměstnanců - a u předposlední (asi dvacátá) mu človíček podává malé černé cosi, on mi to přinese, je v tom Oyster karta a access karta s mojí fotkou. Uáááááááá!
Něco jsem jim tam blekotal, jakože moc děkuju a jsem nesmírně vděčen, chtěl jsem si kleknout a líbat jim nohy, ale nepustili mě, tak jsem s poklonama aspoň vycouval ze dveří a s úsměvem od ucha k uchu jsem se vydal na metro. Najednou i pršet přestalo - svatý Antoníček se smiloval. Byl vlahý večer, kolem hospůdek postávaly hrozny lidí, popíjely lahodné moky, ale já jsem je vůbec nevnímal a upaloval rychle domú -  mě totiž v pravé kapse krásně hřála znovuzrozená "šalinkarta".